George Armstrong Custer

Po absolvování West Pointu byl Custer přidělen k 2. jízdnímu pluku a zúčastnil se prvních bojů občanské války, včetně První bitvy u Bull Run. Během války rychle postupoval, stal se aide-de-campem generála George B. McClellana a později generála Alfreda Pleasontona. V roce 1863 byl povýšen na brigádního generála dobrovolníků a převzal velení Michiganské brigády, známé jako Wolverines. Významně se vyznamenal v bitvě u Gettysburgu, kde jeho brigáda sehrála klíčovou roli v boji proti konfederační jízdě generála J. E. B. Stuarta.

V roce 1864 se Custer účastnil Overland Campaign a později kampaní v údolí Shenandoah pod velením generála Philipa Sheridana. Zde porazil konfederačního generála Jubala Earlyho v bitvě u Cedar Creek a následně zničil zbytky jeho sil v bitvě u Waynesboro. V roce 1865 blokoval ústup armády Severní Virginie a byl přítomen u kapitulace generála Roberta E. Leeho v Appomattoxu.

Po občanské válce byl Custer jmenován podplukovníkem a přidělen k 7. kavalerii, s níž bojoval proti indiánským kmenům Siouxů, Šajenů a Arapahů. V roce 1867 čelil válečnému soudu za špatné chování a nedodržování rozkazů, přesto pokračoval ve velení. V roce 1873 vedl Expedici Yellowstone, během níž byl doprovázen oficiálním fotografem Williamem Pywellem.

V roce 1876 vedl Custer 7. kavalerii v rámci armády generála Terryho proti koalici indiánských kmenů Siouxů, Šajenů a Arapahů. Navzdory rozkazům rozdělil své síly na tři části a pokusil se o útok na indiánský tábor. Jeho část byla obklíčena a v bitvě u Little Bighornu byli Custer a všichni jeho muži zabiti. Tato porážka se stala jedním z nejznámějších momentů amerických indiánských válek.