Typpoloaktivně radarem naváděná raketa vzduch-vzduch středního doletu
ZeměSpojené státy americké
VýrobceRaytheon, Douglas, Sperry
AIM-7 Sparrow — Rakety, řízené střely a PVO
📷 MSgt. Ken Hammond, USAF · Public domain · zdroj

Specifikace

Země původuSpojené státy americké
Zavedení1956

Popis

AIM-7 Sparrow je americká raketa vzduch-vzduch středního doletu s poloaktivním radiolokačním naváděním, kterou využívalo americké letectvo, námořnictvo, námořní pěchota i řada zahraničních uživatelů. Vývoj rakety začal v roce 1947, kdy americké námořnictvo zadalo společnosti Sperry vývoj naváděcího systému pro rakety HVAR, přičemž původní projekt postupně přešel k většímu průměru a novému trupu vyvinutému firmou Douglas. První verze Sparrow I byla zavedena do služby v roce 1956, ale kvůli omezením naváděcího systému a špatným výkonům v nízkých letových hladinách bylo vyrobeno pouze 2000 kusů.

Další vývoj vedl k verzím Sparrow II s aktivním radiolokačním naváděním (projekt zrušen), a především Sparrow III, která se stala první střelou na světě schopnou ničit cíle za hranicí viditelnosti. Postupně byly vyvíjeny další varianty s vylepšeným pohonem, naváděním a odolností vůči rušení, přičemž významné modernizace představovaly verze AIM-7F, AIM-7M a AIM-7P. Raketa byla také základem pro protiletadlovou střelu RIM-7 Sea Sparrow určenou pro lodní obranu.

Bojové nasazení a služba

AIM-7 Sparrow byla od 50. do 90. let hlavní západní raketou vzduch-vzduch pro boj mimo vizuální vzdálenost (BVR) a masivně byla nasazena zejména během války ve Vietnamu, kde však zpočátku trpěla nízkou pravděpodobností zásahu kvůli omezením tehdejších systémů identifikace a slabému výkonu proti manévrujícím nebo nízko letícím cílům. Postupné modernizace zvýšily účinnost rakety, což se projevilo například během operace Pouštní bouře, kde byla míra zásahu výrazně vyšší než u starších verzí.

Sparrow a její deriváty byly používány nejen americkými silami, ale i řadou zahraničních letectev a námořnictev. Postupně je však raketa vyřazována ve prospěch modernější střely AIM-120 AMRAAM.

Varianty

Sparrow I (AAM-N-2, AIM-7A)

První verze s naváděním pomocí paprsku palubního radiolokátoru, určena pro krátké vzdálenosti a přímou viditelnost cíle.

Sparrow II (AAM-N-3, AIM-7B)

Verze s aktivním radiolokačním naváděním, projekt zrušen po ukončení vývoje letounů Douglas F5D Skylancer a Avro CF-105 Arrow.

Sparrow III (AAM-N-6, AIM-7C/D/E)

První střela schopná ničit cíle za hranicí viditelnosti, s poloaktivním naváděním a různými vylepšeními pohonu a odolnosti vůči rušení.

AIM-7F

Výrazně vylepšená verze s novým motorem, větší hlavicí a polovodičovým naváděcím systémem kompatibilním s moderními radary.

AIM-7M

Verze s novým naváděcím systémem umožňujícím útoky na cíle na pozadí země, digitálním autopilotem a vyšší odolností vůči rušení.

AIM-7P

Vylepšená AIM-7M s novým zapalovačem, datovým spojením a vyšší účinností proti malým nebo nízko letícím cílům.

Zajímavosti

Časté otázky

Jaký typ navádění používá raketa AIM-7 Sparrow?

AIM-7 Sparrow využívá poloaktivní radiolokační navádění, kdy cíl musí být po celou dobu letu rakety ozařován radarem mateřského letadla.

Kdy byla raketa AIM-7 Sparrow poprvé bojově použita?

První bojový sestřel raketou Sparrow se uskutečnil 7. června 1965 během války ve Vietnamu.

Jaké byly hlavní nedostatky prvních verzí rakety Sparrow?

První verze měly omezený dosah, špatné výkony v nízkých letových hladinách a naváděcí systém byl spřažen s optickým zaměřovačem, což omezovalo použití na krátké vzdálenosti.

Proč byla AIM-7 Sparrow postupně nahrazována?

Raketa je postupně vyřazována ve prospěch modernější střely AIM-120 AMRAAM, která nabízí pokročilejší technologie a vyšší účinnost.

Podobná technika

Zdroje