MGM-13 Mace
MGM-13 Mace je řízená střela. Země původu: Spojené státy americké. Zavedení do výzbroje: 1959.
Specifikace
| Země původu | Spojené státy americké |
|---|---|
| Zavedení | 1959 |
Popis
MGM-13 Mace byla pozemní křižující střela vyvinutá jako nástupce dřívějšího modelu Martin TM-61 Matador. Hlavní inovací byla nová samoobslužná navigační soustava, která eliminovala potřebu přijímat aktualizace z pozemních rádiových stanic, což umožnilo střele dosáhnout většího dostřelu a operovat dále za frontovou linií.
První verze A používala radarový systém pro mapování terénu (ATRAN), který vyžadoval let ve středních až nízkých výškách. V roce 1959 byla zavedena nová inerciální navigace, která umožnila let ve vyšších výškách a téměř zdvojnásobila dosah střely bez dalších změn. To vedlo k verzi B z roku 1961, která byla omezena na pevné odpalovací stanoviště, na rozdíl od mobilních přívěsů verze A. Konstrukčně byla střela větší než Matador, s délkou 13,6 m a průměrem 1,4 m, poháněna kombinací pevného raketového startéru a turbojetového motoru Allison J33-A-41.
Bojové nasazení a služba
Mace A byla nasazena v roce 1959 v západním Německu, kde krátce sloužila společně s Matadorem, který byl postupně vyřazován do roku 1962. Celkem bylo vybaveno šest aktivních raketových perutí v Sembach a Hahn Air Base. V Jižní Koreji byla jednotka 58th Tactical Missile Group připravena k boji s 60 střelami TM-61 od ledna 1959 do března 1962, přičemž na Okinawě operovala 498th Tactical Missile Group od prosince 1961.
Verze B byla nasazena od roku 1961 na Okinawě a zůstala v aktivní službě v Evropě a Pacifiku až do prosince 1969. Po vyřazení byly některé střely využity jako cílové drony díky svým rozměrům a výkonu podobnému pilotovaným letadlům. Mace byla nakonec nahrazena střelou MGM-31 Pershing a později v roli křižující střely pro západní Německo modelem BGM-109G Ground Launched Cruise Missile.
Varianty
Vývojové střely, přejmenované na YTM-76 Mace v roce 1958 a později MGM-13A Mace v roce 1963.
Testovací vozidla s možností opětovného použití, označení s 'Q' pro dron a 'Y' pro test.
První produkční verze vybavená radarovou navigací ATRAN, přejmenovaná na MGM-13B v roce 1963 a později MGM-13A v roce 1964.
Verze s inerciální navigací a zvýšeným dosahem, přejmenovaná na CGM-13C v roce 1963 a později CGM-13B v roce 1964.
Zajímavosti
- Navigační systém ATRAN používal 35mm film s radarovými snímky, které byly porovnávány během letu pro korekci trasy.
- Mace B díky inerciální navigaci mohl létat ve vyšších výškách, čímž se jeho dosah téměř zdvojnásobil na přibližně 2 100 km.
- Verze B byla odpalována z pevně umístěných 'rakví' (coffin launchers), což znamenalo ztrátu mobility oproti verzi A.
- Po vyřazení z aktivní služby byly některé střely Mace použity jako cílové drony pro výcvik.
- Mace byla nasazena v několika zemích, včetně Japonska (Okinawa) a západního Německa, s celkem 90 střelami v Evropě a 32 na Okinawě.
Časté otázky
Jaký navigační systém používala střela MGM-13 Mace?
Původní verze A používala radarový systém ATRAN pro mapování terénu, zatímco verze B byla vybavena inerciální navigací AC Spark Plug Achiever.
Jaký byl hlavní rozdíl mezi verzemi Mace A a Mace B?
Mace A byla mobilní a používala radarovou navigaci vyžadující nízký let, zatímco Mace B měla inerciální navigaci, létala ve vyšších výškách a byla odpalována z pevně umístěných odpalovacích zařízení.
Kdy byla střela Mace vyřazena z aktivní služby?
Verze B byla v aktivní službě do prosince 1969.
Jaký typ hlavice nesla střela MGM-13 Mace?
Nesla termonukleární hlavici W28.