M1 Garand
První standardní samonabíjecí puška armády — dala americké pěchotě palebnou převahu.
Specifikace
| Země původu | USA |
|---|---|
| Zavedení | 1936 |
| Náboj | .30-06 Springfield |
| Kapacita | 8 nábojů (rámeček en-bloc) |
Popis
Puška M1 Garand byla vyvinuta konstruktérem Johnem C. Garandem ve Springfieldské státní zbrojovce během dvacátých a třicátých let 20. století. Oficiálně byla přijata do výzbroje v roce 1932 jako United States Rifle, Caliber .30, M1, ale do řadové služby americké armády byla zavedena až v roce 1936. Původní prototypy byly v ráži .276 Pedersen, ale kvůli logistice a zásobám munice byla sériová výroba zahájena v ráži .30-06 Springfield, což si vyžádalo snížení kapacity nábojové schránky z deseti na osm nábojů.
Konstrukčně jde o samonabíjecí pušku fungující na principu odběru plynů z hlavně, které jsou odváděny plynovým válcem pod hlavní a tlačí na píst, jenž posouvá nosič závorníku. První varianta "Gas Trap Model" byla brzy nahrazena efektivnějším "Gas Port Modelem" s plynovým kanálkem. Náboje jsou podávány z nábojové schránky, doplňované rámečky na osm nábojů, které byly považovány za spotřební materiál.
Bojové nasazení a služba
M1 Garand byla standardní pěchotní puškou americké armády během druhé světové války a korejské války. Do výzbroje Sboru námořní pěchoty Spojených států byla zavedena od roku 1941, ve větších počtech však až od poloviny roku 1943. Po nahrazení puškou M14 na konci 50. let byla M1 Garand ve značných počtech poskytována v rámci americké vojenské pomoci mnoha státům světa a zúčastnila se i prvních fází bojů ve Vietnamu v rukou vojáků Vietnamské republiky.
Puška byla ceněna pro svou odolnost, spolehlivost a vysokou kadenci střelby, která výrazně převyšovala tehdejší opakovací pušky. Její samonabíjecí funkce zvyšovala palebnou sílu pěších jednotek a byla považována za významnou výhodu americké armády v druhé světové válce.
Varianty
Původní varianta s odběrem plynů pomocí speciálního nástavce na ústí hlavně; obtížně se čistila a způsobovala rychlé vypalování vývrtu.
Zavedená od února 1940, s plynovým kanálkem spojujícím hlaveň a plynový válec; většina produkce M1 Garand patří k této variantě.
Odstřelovací varianta zavedená v červnu 1944, umožňující nasazení teleskopického zaměřovače M84.
Další odstřelovací varianta s možností nasazení zaměřovače M84.
Italská poválečná výroba pušky pro náboj 7,62x51mm.
Zajímavosti
- Generál George S. Patton označil M1 Garand za „největší bitevní nástroj, jaký kdy byl vytvořen“.
- Po vystřelení posledního náboje je rámeček automaticky vymrštěn ze schránky, což vydává charakteristický zvuk.
- M1 Garand byla první standardní samonabíjecí vojenskou puškou zavedenou ve velkém měřítku.
- Celoplášťová střela pušky M1 Garand měla dostatečnou průbojnost, aby prostřelila průměrně vzrostlý palmový kmen.
- Rámečky na náboje byly považovány za spotřební materiál a nebyly vraceny do skladů.
Významné nasazení
2. světová válka
Korejská válka
Uživatelé
USA
Časté otázky
Jaký byl hlavní přínos M1 Garand oproti předchozím puškám?
Samonabíjecí funkce M1 Garand výrazně zvyšovala kadenci střelby a tím i palebnou sílu pěších jednotek oproti opakovacím puškám.
Jak se M1 Garand nabíjela?
Nabíjela se pomocí rámečků na osm nábojů, které byly považovány za spotřební materiál a distribuovány již naplněné.
Které státy používaly M1 Garand kromě USA?
Mezi uživatele patřily například Japonsko, Korejská republika, Vietnamská republika, Itálie, Izrael, Norsko, Turecko, Kuba, Panama, Argentina a další.
Jaké příslušenství bylo možné na M1 Garand použít?
Bylo možné použít několik typů bajonetů, granátometný nástavec M7 a u odstřelovacích variant také teleskopický zaměřovač M84.