Bitva o Iwodžimu

Bitva o Iwodžimu probíhala v závěrečné fázi druhé světové války v Tichomoří, kdy Spojené státy plánovaly postup směrem k japonským hlavním ostrovům. Ostrov Iwodžima měl strategický význam díky dvěma letištím, která mohla sloužit jako základny pro americké bombardéry a stíhače při útocích na Japonsko.

Japonské velení si uvědomovalo důležitost ostrova a připravilo rozsáhlou obranu, včetně podzemních tunelů a opevnění, aby co nejdéle zdrželo americký postup. Bitva byla první, kdy spojenecké jednotky útočily na území, které bylo před válkou součástí Japonska, což vedlo k mimořádně tvrdému odporu japonských obránců.

Americké velení původně očekávalo rychlý průběh bitvy, ale díky vynalézavé obraně generála Kuribajašiho a odhodlání japonských vojáků se boj protáhl na více než měsíc a stal se jednou z nejkrvavějších bitev v tichomořské kampani.

Americké síly zahrnovaly přibližně 60 000 vojáků námořní pěchoty, podporovaných námořnictvem a armádou, pod velením generála Harryho Schmidta. Jejich cílem bylo rychlé obsazení ostrova a letišť.

Japonskou obranu tvořilo asi 21 060 vojáků pod velením generála Tadamichi Kuribajašiho, který zvolil netradiční obrannou taktiku založenou na hlubokých opevněních a rozsáhlé síti tunelů. Japonské jednotky měly zákaz kapitulace a byly připraveny klást tvrdý odpor až do konce.

Bitva začala 19. února 1945 vyloděním amerických jednotek na jihovýchodním pobřeží ostrova. Po počátečním zdání slabého odporu se japonské dělostřelectvo a pěchota rozvinuly v plné síle, zejména z pevností na hoře Suribači, což způsobilo vysoké ztráty Američanů.

Následovaly tvrdé boje o postup do vnitrozemí, kdy se Američané potýkali s obtížným terénem z černého sopečného popela a s dobře ukrytými japonskými pozicemi. 23. února se Američanům podařilo dobýt vrchol Suribači, kde slavnostně vztyčili americkou vlajku, což výrazně posílilo jejich morálku.

Boj pokračoval dalšími týdny, během nichž se Američané postupně probíjeli na sever ostrova. 4. března byly na dobytých letištích přistaveny první bombardéry B-29. Japonské jednotky byly postupně zatlačeny do severovýchodní části ostrova.

Bitva skončila v noci z 25. na 26. března sebevražedným útokem zbytků japonské posádky, který však způsobil značné ztráty i Američanům. Po tomto útoku byl odpor na ostrově zlomen a ostrov byl 26. března prohlášen za bezpečný.

Americké ztráty byly velmi vysoké, první den padlo 600 vojáků a dalších 1 200 bylo zraněno. Celkové ztráty přesahovaly 6 000 padlých a 12 000 zraněných (odhady). Japonská posádka byla téměř zcela vyhlazena, z původních 21 000 vojáků bylo zajato pouze 216, většina byla zabita v boji nebo zemřela během odporu v podzemních tunelech.

Bitva o Iwodžimu byla jednou z nejkrvavějších a nejtvrdších bitev v tichomořské válce a ukázala vysokou cenu amerického postupu k japonským ostrovům. Obsazení ostrova umožnilo Spojencům využívat letiště pro letecké operace proti Japonsku, včetně nouzových přistání bombardérů B-29 a stíhačů P-51 Mustang.

Ostrov zůstal pod americkou kontrolou až do roku 1968. Bitva také ovlivnila taktiku a přípravy na následující invazi na Okinawu a plánovanou invazi na japonskou pevninu.

Kromě vojenského významu se bitva stala symbolem odvahy a obětavosti na obou stranách, což se odrazilo i v kultuře, například ve slavných filmech a dokumentech.