Bitva o Okinawu

Po krvavých bojích o Šalomounovy ostrovy, Iwodžimu a další ostrovy v Tichomoří si Američané uvědomili, že dobytí Japonska bude velmi náročné. Japonci, kteří ztratili většinu zkušených letců, začali masivně využívat taktiku sebevražedných útoků kamikaze, aby zpomalili postup Spojenců a zvýšili jejich ztráty.

Plán americké operace počítal s dobytím ostrova Okinawa, který leží asi 550 km jižně od hlavních japonských ostrovů a představoval klíčový odrazový můstek pro invazi na Japonsko. Japonci na ostrově soustředili asi 100 000 mužů, kteří byli dobře opevněni a připraveni na dlouhou obranu, zatímco Američané připravili rozsáhlé námořní a letecké síly k vylodění a následným bojům.

Americké pozemní síly tvořila 10. armáda pod velením generálporučíka Simona B. Bucknera, složená z dvou sborů: III. obojživelný sbor (1., 2. a 6. divize námořní pěchoty) a XXIV. sbor (7., 27., 77. a 99. pěší divize armády). Námořní síly zahrnovaly asi 1300 plavidel včetně čtyř letadlových lodí a britskou Task Force 57 s loděmi z Commonwealthu.

Japonci měli na Okinawě 32. armádu asi 100 000 mužů, včetně 24. a 62. divize a 44. samostatné brigády, pod velením generálporučíka Micuru Ušidžimy. Obrana byla soustředěna zejména kolem hradu Šuri a příkrých hřebenů, s dobře opevněnými pozicemi a rozsáhlou sítí tunelů. Japonci také nasadili taktiku kamikaze a mobilizovali i místní obyvatele, včetně školáků.

Bitva začala 1. dubna 1945 vyloděním amerických jednotek na plážích Okinawy, které zpočátku nenarazily na silný odpor. Do 20. dubna byla obsazena severní část ostrova, zatímco hlavní boje se odehrávaly na jihu kolem pevnosti Šuri, kde Japonci kladli vytrvalý odpor z dobře opevněných pozic.

Američané vedli úporné útoky na japonské linie, přičemž Japonci využívali tunely a zákopy k obraně a řízení dělostřelecké palby. Po dobytí Šuri 31. května pokračovaly boje v jižních oblastech, kde Japonci využívali hornatý terén a jeskyně. Poslední japonské pozice byly dobyty 21. června, krátce předtím spáchali velitelé Ušidžima a Čó seppuku.

Na moři probíhaly těžké boje proti kamikaze útokům, které poškodily několik amerických letadlových lodí a potopily dvě z nich. Japonci nasadili i sebevražedné motorové čluny, ale většina těchto útoků byla neúčinná.

Celkově bitva trvala 82 dní a byla jednou z nejtvrdších v Pacifiku, s vysokými ztrátami na obou stranách.

Američané utrpěli asi 72 000 ztrát, z toho 12 513 padlých nebo nezvěstných. Japonské ztráty byly asi 110 000 padlých nebo sebevražd, přičemž civilní oběti se odhadují na 70 000 až 140 000, přičemž část civilních sebevražd byla vyvolána japonskou propagandou a nátlakem. Ztráty na lodích a letadlech byly rovněž značné, včetně potopení bitevní lodi Jamato.

Dobyti Okinawy umožnilo Spojencům využít ostrov jako základnu pro plánovanou invazi na japonské ostrovy, která byla původně plánována na 1. listopad 1945. Vysoké ztráty a tvrdost bojů však vedly americké velení k rozhodnutí použít atomové zbraně k přinucení Japonska ke kapitulaci.

Bitva také ukázala, jak nebezpečná a náročná bude případná invaze na japonskou pevninu, což mělo zásadní vliv na strategii Spojenců v závěru války. Vojenské a civilní ztráty na Okinawě byly jedny z nejvyšších v pacifickém válčišti a měly dlouhodobý dopad na místní obyvatelstvo i vojenské plánování.