M107
M107 je obrněné vozidlo. Země původu: Spojené státy americké. Zavedení do výzbroje: 1963.
Specifikace
| Země původu | Spojené státy americké |
|---|---|
| Zavedení | 1963 |
Popis
V 50. letech 20. století používala americká armáda samohybnou 203 mm zbraň M55, která byla však příliš těžká (44 tun) a měla omezený dojezd kvůli benzínovým motorům, což znemožňovalo leteckou přepravu a představovalo riziko požáru v boji.
Na základě požadavků na lehčí, letecky přepravitelné samohybné dělostřelectvo vyvinula firma Pacific Car and Foundry prototypy T235 (175 mm) a T236 (203 mm), které se lišily pouze hlavní zbraní. Tyto zbraně byly zavedeny do služby jako M107 (175 mm) a M110 (203 mm) v letech 1962 a 1963. M107 sdílel mnoho komponent s M110 a používal stejný podvozek s pěti pojezdovými koly na každé straně, poháněný 450 hp dieselovým motorem General Motors s turbodmychadlem.
Podvozek byl vybaven hydraulickým čerpadlem pro ovládání věže a dalších funkcí, přičemž manuální záložní ovládání bylo používáno pro přesné zaměřování. Ochrana posádky byla minimální, pouze 13 mm hliníkové pancéřování chránilo řidiče před střelami z malých zbraní a střepinami. Dělostřelecká věž byla otevřená a umístěná vzadu na podvozku s velkým zadním klínem pro stabilizaci při střelbě.
Bojové nasazení a služba
M107 byl nasazen především během války ve Vietnamu, kde díky své dlouhé dostřelu (přibližně 32,8 km) překonával sovětské 130 mm kanóny M46 používané severovietnamskou armádou. Díky schopnosti rychlého přesunu po výstřelu byl efektivní při ničení velitelských stanovišť, komunikačních zařízení a zásobovacích tras, zatímco se vyhýbal protitankové palbě. Během bitvy o Khe Sanh sehrál významnou roli v obraně amerických pozic.
M107 byl také používán izraelskou armádou v arabských konfliktech od Jomkipurské války, kde byl účinný proti pozicím protivzdušné obrany a měl dostřel i na syrskou metropoli Damašek. Izrael modernizoval munici pro zvýšení dostřelu přes 50 km. Dále byl M107 používán íránskou armádou během Íránsko-irácké války. V americké armádě byl M107 vyřazen koncem 70. let, kdy byl nahrazen verzí M110A2 s hlavní ráže 203 mm.
Varianty
Samohybná houfnice ráže 203 mm, vyvinutá současně s M107 na stejném podvozku, později částečně nahradila M107.
Modernizovaná verze M110 s prodlouženou hlavní, do které byly přestavěny některé M107.
Zajímavosti
- M107 měl otevřenou věž bez ochrany posádky kromě řidiče, který byl chráněn 13 mm hliníkovým pancířem.
- Munice byla uložena pouze ve dvou kusech přímo na děle, zbytek byl přepravován v doprovodném vozidle M548.
- Při zaměřování děla bylo nutné přesné pohybování celým vozidlem podle signálů střelce, což vyžadovalo vysokou dovednost posádky.
- M107 byl schopen rychle střílet a přesouvat se, což umožňovalo taktiku "střílej a uteč" k vyhnutí se protitankové palbě.
- Izraelská armáda vylepšila munici pro M107, čímž zvýšila dostřel na více než 50 km.
Časté otázky
Jaký je hlavní rozdíl mezi M107 a M110?
M107 je samohybné dělo ráže 175 mm, zatímco M110 je samohybná houfnice ráže 203 mm, obě na stejném podvozku.
Proč byl M107 vyřazen z americké služby?
Byl nahrazen modernější verzí M110A2 s delší hlavní ráže 203 mm, která nabízela lepší výkon.
Jaká byla hlavní výhoda M107 ve Vietnamu?
Měl jeden z nejdelších dostřelů mezi mobilními dělostřeleckými systémy, což umožňovalo ničit nepřátelské cíle na velkou vzdálenost.
Jaká byla ochrana posádky M107?
Pouze řidič měl ochranu 13 mm hliníkovým pancířem, ostatní členové posádky byli vystaveni otevřenému prostoru věže.