Řopík (lehké opevnění vz. 37)
Československý lehký bunkr z 30. let, budovaný v hustých liniích na obranu republiky.
Specifikace
| Země původu | Československo |
|---|---|
| Stavba | od roku 1937 |
| Typ | lehký objekt vz. 37 |
| Výzbroj | kulomety |
| Palba | boční („kosá") kulometná |
Popis
Lehké opevnění vzor 37, známé pod lidovým označením řopík, představuje železobetonovou pevnůstku vyvinutou v rámci rozsáhlé modernizace československé armády ve druhé polovině 30. let 20. století. Výstavba byla reakcí na změněnou politickou situaci v sousedním Německu a měla za cíl posílit obranu republiky prostřednictvím stálého pohraničního opevnění. Výstavbu řídilo Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP), které zadávalo realizaci externím stavebním firmám.
Konstrukčně byly objekty vz. 37 navrženy jako miniaturizace těžkého pěchotního srubu, což jim propůjčilo podobné taktické vlastnosti a řadu shodných stavebních prvků. Pevnůstky byly vybaveny jednou až dvěma střílnami pro kulomety, pancéřovými dveřmi, mříží, granátovým skluzem, ručním ventilátorem a periskopy. Konstrukce byla železobetonová, čelní stěna a strop měly tloušťku 80 nebo 120 cm podle stupně odolnosti. Maskování a zvýšení odolnosti zajišťovala kamenná rovnanina a zemní zához na straně nepřítele.
Bojové nasazení a služba
Řopíky byly budovány především podél hranic s Německem, Polskem, Maďarskem a později i Rakouskem, kde doplňovaly těžké opevnění nebo tvořily samostatné obranné linie. Významné byly i vnitrozemské linie, například Pražská čára, Liběchovská příčka a Vltavská linie, které měly zpomalit postup nepřítele při případném ústupu armády na Slovensko. Během dvou let výstavby bylo dokončeno téměř deset tisíc pevnůstek.
Po Mnichovské dohodě v září 1938 zůstala většina vybudovaného opevnění na území odstoupených Sudet, kde se značná část dochovala. Ve vnitrozemí byly objekty po vzniku Protektorátu na příkaz německé okupační správy zničeny, aby nemohly posloužit případnému odboji. Na Slovensku byly systematicky likvidovány objekty v maďarském záboru, zatímco na území Slovenského štátu se některé zachovaly.
Varianty
Nejrozšířenější typ určený pro boční palby dvou kulometů ve střílnách, s charakteristickými 'uchy' na krytí střílen; osádka 7 mužů, šest modifikací podle úhlu os střílen.
Jedna boční a jedna čelní střílna, osádka 7 mužů; varianty B1 a B2 podle umístění boční střílny, používaný pro krytí hluchých míst a v ohybech linie.
Jednoduché kulometné hnízdo pro jeden čelně střílející kulomet a dvoučlennou obsluhu; nižší odolnost, minimální vybavení, dvě zrcadlové varianty C1 a C2.
Jednostranný objekt se střílnou pro boční (nebo kosou/čelní) palbu, osádka 4 muži; varianty D1 a D2 podle orientace střílny.
Objekt pro čelní palbu, plnohodnotné vybavení a odolnost, dvě zrcadlové varianty E1 a E2; osádka 4 muži.
Dělostřelecké objekty pro 3,7 cm protitankový kanón; typ F pro boční palbu, G pro čelní palbu (postaven jediný), H jako úkryt pro kanón (postaven jediný v Petržalce).
Perspektivní náhrada typů F a G, kosočtvercový půdorys, zesílená odolnost, vybavení jako běžné řopíky; vybudován pouze jediný pokusný objekt.
Speciální řešení pro nestandardní terénní podmínky, často vycházející z některého základního typu, např. vestavěné do ramp, náspů či dvoupatrové objekty.
Zajímavosti
- Lidové označení 'řopík' vzniklo podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací).
- Během dvou let výstavby bylo dokončeno téměř deset tisíc pevnůstek.
- Pražská čára, vnitrozemská linie řopíků, byla dlouhá 112 km a obepínala hlavní město ze západu.
- Typ A představoval 85,2 % všech vybetonovaných objektů vz. 37.
- Na západní hranici Slovenska u řeky Moravy stojí několik atypických dvoupatrových řopíků.
Významné nasazení
pohraniční opevnění ČSR (1935–38)
Časté otázky
Proč se bunkrům vzor 37 říká řopík?
Lidové označení 'řopík' vzniklo podle zkratky ŘOP, což znamená Ředitelství opevňovacích prací, které výstavbu řídilo.
Jaké bylo hlavní určení řopíků?
Řopíky měly tvořit stálé pohraniční opevnění a zpomalit postup nepřátelských sil, případně chránit ústupové linie armády.
Jaké byly hlavní typy řopíků?
Hlavními typy byly A (boční palby dvou kulometů), B (boční a čelní střílna), C (jednoduché kulometné hnízdo), D (jednostranný objekt), E (pro čelní palbu) a několik speciálních dělostřeleckých a atypických variant.
Kolik řopíků se dochovalo do dnešní doby?
Do dnešní doby se dochovalo několik tisíc pevnůstek, zejména v pohraničních oblastech.