Maginotova linie
Rozsáhlá francouzská soustava pevností podél hranice s Německem, kterou wehrmacht v roce 1940 obešel přes Ardeny.
Specifikace
| Země původu | Francie |
|---|---|
| Stavba | převážně 30. léta 20. století |
| Typ | soustava betonových pevností a bunkrů |
| Umístění | francouzsko-německá hranice |
Popis
Maginotova linie je rozsáhlý pevnostní systém vybudovaný Francií v letech 1929–1940, pojmenovaný podle ministra války André Maginota, který prosadil její financování. Linie chránila hranice Francie s Německem, Itálií, Belgií, Lucemburskem, Švýcarskem a také některé oblasti Korsiky. Výstavba byla motivována zkušenostmi z první světové války, kdy pevnostní objekty prokázaly svůj význam, a byla vzorem pro další pevnostní systémy, například československé opevnění.
Konstrukce objektů vycházela ze zkušeností první světové války a kladla důraz na boční palby a vzájemnou ochranu. Hlavními prvky byly masivní železobetonové objekty se stěnami až 3,5 metru silnými, vyzbrojené speciálními pevnostními zbraněmi. V podzemí tvrzí se nacházela kasárna, sklady, elektrárny a další infrastruktura. Výzbroj zahrnovala speciálně vyvinuté kulomety, kanóny, houfnice a minomety, umístěné ve střílnách, pancéřových zvonech a výsuvných věžích. Objekty byly propojeny podzemními chodbami a vybaveny moderními technologiemi včetně elektrických generátorů, úzkorozchodných vlaků a radiového spojení.
Bojové nasazení a služba
V bojích v roce 1940 Maginotova linie čelila útokům německé armády. Němci obešli nejsilnější úseky linie přes slabě bráněné oblasti, například Vogézy a belgické hranice, a úspěšně překročili Rýn. Ty úseky Maginotovy linie, které byly dokončeny podle plánů a dobře vyzbrojené, obstály a dělostřelecké tvrze efektivně bránily své úseky i proti útokům vedeným z týlu. V Alpách opevnění bez problémů odrazilo všechny italské útoky.
Po druhé světové válce byly některé objekty opraveny a zařazeny do obranných plánů Severoatlantické aliance. Po roce 1966, kdy Francie vystoupila z integrovaného velení NATO, ztratila linie vojenský význam a většina objektů byla opuštěna nebo přeměněna na muzea.
Varianty
Opevnění na sever od Švýcarska, chránící hranice především proti Německu.
Opevnění na jih od Švýcarska, chránící alpské průsmyky a hranice s Itálií.
Zajímavosti
- Maginotova linie byla v dobovém tisku prezentována jako nedobytná, což vyvolávalo mylný dojem o její absolutní obranyschopnosti.
- Výstavba byla organizována několika institucemi, z nichž nejdůležitější byla Komise pro organizaci pevnostních sektorů (CORF).
- Ve velkých tvrzích byla doprava zajišťována elektrickými úzkorozchodnými vlaky.
- Po druhé světové válce byly některé objekty ponechány téměř v původním stavu včetně vybavení a zbraní, zejména v Alpách.
- Mezi nejznámější muzea Maginotovy linie dnes patří dělostřelecké tvrze Schoenenbourg, Fermont, Hackenberg a Saint Agnes.
Významné nasazení
Německá invaze do Francie (1940)
Uživatelé
Francie
Časté otázky
Kdo prosadil výstavbu Maginotovy linie?
Výstavbu prosadil André Maginot, francouzský ministr války v letech 1929–1932.
Jaké byly hlavní zbraně používané v objektech Maginotovy linie?
Hlavní výzbrojí byly speciálně vyvinuté kulomety, protitankové kanóny, kanóny, houfnice a minomety.
Jaký byl osud Maginotovy linie po druhé světové válce?
Po válce byly některé objekty opraveny a zařazeny do obranných plánů NATO, později většina ztratila vojenský význam a některé byly přeměněny na muzea.
Proč Maginotova linie neochránila Francii před německou invazí v roce 1940?
Německá armáda obešla nejsilnější úseky linie přes slabě bráněné oblasti a využila nedostatečné obrany na některých úsecích.