Obléhací věž
Pojízdná dřevěná věž umožňující útočníkům překonat hradby obléhaného města a bojovat s obránci na stejné úrovni.
Specifikace
| Původ | starověk (mj. Asýrie) |
|---|---|
| Období | starověk a středověk |
| Konstrukce | pojízdná dřevěná věž |
| Účel | překonání hradeb |
Popis
Obléhací věž, ve středověku často nazývaná zvonice, byla speciální zařízení určené k překonání nebo zničení opevnění. Konstrukce věže byla převážně dřevěná, často opatřená čtyřmi nebo více koly pro přesun k hradbám. Výška věže byla zpravidla stejná nebo vyšší než hradby, aby umožnila lučištníkům a dalším střelcům palbu na obránce na cimbuří. Věž byla chráněna proti zapálení kovovými pláty nebo surovými kůžemi.
V nižších patrech obléhacích věží bývala často umístěna beranidla, která sloužila k ničení hradeb nebo bran. Věž byla sestavována až na místě podle výšky opevnění a její konstrukce se v průběhu staletí zdokonalovala. Ve vrcholném středověku byly věže větší, odolnější a často vybavené více koly. Pro pohyb věže byly využívány lidské síly, zvířata nebo kladky.
Bojové nasazení a služba
Obléhací věže byly používány od 10. století př. n. l. až do konce středověku. První doložené použití pochází od Asyřanů v 9. století př. n. l., kteří je kombinovali s rampami a beranidly. V antice byly věže využívány i Řeky, Makedonci a Římany, přičemž legendární Helepolis při obléhání Rhodu dosáhla výšky až 43 metrů. Ve středověku byly věže nasazovány v Evropě, Byzanci i Orientu, často ve větším počtu, aby zvýšily šanci na úspěch.
S nástupem střelného prachu a dělostřelectva se význam obléhacích věží snižoval, až byly zcela nahrazeny jinými prostředky. Poslední významné nasazení proběhlo při obléhání Kazaně roku 1552, kde byla použita dělová věž. Od konce 16. století se obléhacích věží již nevyužívalo.
Varianty
Obří obléhací věž postavená Démétriem I. Poliorkétem při obléhání Rhodu (305–304 př. n. l.), vysoká 43 metrů, základna 430 m², chráněná železnými pláty, vybavená artilerií a poháněná 200 muži.
Pozdní varianta obléhací věže určená k palbě z děl, například při obléhání Kazaně roku 1552, kde věž nesla deset těžkých a padesát lehkých děl.
Zajímavosti
- Obléhací věže byly často vyšší než samotné hradby, aby umožnily střelcům palbu přímo na obránce.
- Největší známá obléhací věž Helepolis měřila 43 metrů a byla chráněna železnými pláty.
- Věže byly velmi náchylné k zapálení, proto byly chráněny kůží nebo kovem.
- Při obléhání Paříže Vikingy v roce 885 byla použita věž se 16 koly.
- Obléhací věže se často stavěly až na místě podle výšky konkrétních hradeb.
Významné nasazení
obléhání opevněných měst
Uživatelé
starověké i středověké armády
Časté otázky
K čemu sloužila obléhací věž?
Obléhací věž sloužila k ochraně útočníků při přiblížení k hradbám a umožňovala vojákům dostat se přes opevnění.
Jak byla obléhací věž chráněna proti zapálení?
Věž byla chráněna kovovými pláty nebo surovými kůžemi, aby byla méně náchylná k vzplanutí.
Kdo obléhací věže nejčastěji používal?
Obléhací věže používali Asyřané, Řekové, Makedonci, Římané, Byzantská říše a později i středověké evropské armády.
Proč se obléhací věže přestaly používat?
S rozvojem střelného prachu a dělostřelectva se obléhací věže staly snadným cílem a ztratily svůj význam.