Bitva u Bibracte

V 1. století př. n. l. byla Galie rozdělena na jižní část okupovanou Římany a severní svobodnou část obývanou různými galskými kmeny, které mezi sebou často bojovaly. Kmen Aedů byl poražen v bitvě u Magerobrigy a jejich druid Diviciacus žádal římský senát o pomoc, která však nepřišla.

V roce 60 př. n. l. se Julius Caesar stal konzulem a získal pětiletou správu provincií Předalpské a Narbonské Galie, vybavených vojenskými posádkami. Caesar, zadlužený a toužící po bohatství galských kmenů, čekal na záminku k vojenskému zásahu. Tou se stala migrace kmene Helvéců, kteří se chtěli přesunout na západ Galie, aby unikli germánským útokům.

Helvécové, početný galský kmen ze Švýcarska, zahájili migraci na západ Galie spolu s dalšími kmeny jako Boii, Tulingi a Rauraci. Jejich počet se odhaduje na 300 tisíc, z toho asi čtvrtina byli bojovníci.

Římskou armádu vedl Julius Caesar, který měl k dispozici šest legií (25 000–30 000 legionářů) a spojeneckou jízdu, převážně Aedů. Caesar využil žádosti Helvéců o průchod římským územím jako záminku k vojenskému zásahu a postupně shromáždil své síly k rozhodující bitvě u Bibracte.

Helvécové se pokusili projít přes území Allobrogů, což bylo římské území, ale Caesar jim průchod zakázal a zničil most přes Rhônu. Helvécové se proto vydali přes území Aedů a Sekvanů, což vedlo k dalším konfliktům a žádosti Aedů o římskou pomoc.

Při překračování řeky Arar Helvécové ztratili část svých lidí, když Caesar zaútočil na ty, kteří ještě nepřešli, a zmasakroval je téměř bez ztrát na římské straně.

Caesar poté převedl své vojsko přes řeku a postavil se Helvécům u Bibracte. Rozvinul své legie do tří řad na svahu, s veteránskými legiemi v nejnižší části a čerstvými legiemi a auxiliáry na vrcholu. Helvécové zaútočili zdola, ale byli odraženi římským protiútokem s využitím pila. Po prvním útoku Helvécové ustoupili, ale poté zaútočili na římské křídlo, kde je třetí řada legií rozdrtila.

Bitva trvala několik hodin do noci, kdy Římané zajali helvétského vůdce Orgetorixova syna a dceru. Po bitvě Helvécové ustoupili na území Lingonů, kde požádali o smír a vrátili se do své země.

Římské ztráty byly téměř nulové. Helvécové utrpěli těžké ztráty, ale přesná čísla nejsou spolehlivě doložena. Podle Caesara bylo zabito více než 90 tisíc mužů, žen a dětí při útoku u řeky Arar, ale celkové ztráty v bitvě u Bibracte nejsou přesně uvedeny. Odhady se liší a přesná čísla nejsou ve zdrojích spolehlivě doložena.

Bitva u Bibracte znamenala rozhodující porážku Helvéců a ukázala schopnost římské armády porazit početnější, ale méně organizované galské kmeny. Po bitvě byli přeživší Helvécové donuceni vrátit se do své původní země.

Římská kontrola nad Galíí se tímto upevnila a Caesar získal záminku k dalším vojenským tažením v galských válkách, které vedly k postupnému podrobení celé Galie Římu.

Bitva také posílila Caesarovu politickou pozici v Římě, i když jeho jednání bylo často za hranou zákona, díky podpoře triumvirátu mu byla tolerována.