Katalaunská pole

V první polovině 5. století byla Západořímská říše pod silným tlakem vnějších i vnitřních nepřátel, přičemž její moc v Galii byla oslabena a velká část území byla ovládána germánskými kmeny a federáty. Hunská říše pod vedením krále Attily představovala v této době jednu z největších hrozeb pro stabilitu římského Západu, neboť Hunové a jejich spojenci podnikali ničivé vpády do římského území.

V roce 451 Attila překročil Rýn a zahájil tažení do Galie, přičemž jeho armáda pustošila města a krajinu. Římský velitel Flavius Aetius se rozhodl postavit Attilovi na odpor a spojil své síly s Vizigóty, Alany a dalšími germánskými kmeny, aby zastavil hunský postup a ochránil zbytky římské moci v Galii.

Na straně římské koalice stála armáda složená z asi 20 000 Římanů a přibližně 10 000 spojeneckých Vizigótů, Alanů a Franků. Velitelem římských sil byl magister militum Flavius Aetius, zatímco Vizigóty vedl král Theodorich I. a po jeho smrti jeho syn Thorismund. Alany vedl král Sangiban.

Proti nim stála hunská armáda pod přímým velením krále Attily, která byla tvořena nejen Huny, ale i podřízenými kmeny jako Ostrogóti, Herulové, Skirové, Gepidové a další. Síla hunské armády byla podle odhadů více než 60 000 mužů. Aetius zvolil defenzivní taktiku a rozmístil své síly na výhodných pozicích, přičemž Alany umístil do středu linie kvůli jejich pochybnému spojenectví.

Bitva začala odpoledne a trvala až do noci v nepřehledné a rozsáhlé krajině, kde se odehrávaly četné jednotlivé střety. Theodorichova vojska se střetla s Huny, kteří pronikali přes řeku Marnu, a v krvavých bojích padl vizigótský král Theodorich I.

Někteří historikové se domnívají, že Aetius záměrně držel své vojsko zpět, aby oslabil Theodorichovu moc, avšak po těžkých ztrátách na obou stranách Germáni pod vedením Thorismunda z boje ustoupili. Attila následně zaútočil na odpočinuté římské jednotky, ale Aetiovi lukostřelci a římská jízda způsobili Hunům značné ztráty.

Když Thorismund znovu shromáždil germánská pomocná vojska a zaútočil z kopců na Huny, Attila byl nucen ustoupit. Bitva skončila Attilovým ústupem, přičemž jeho vojsko utrpělo těžké ztráty a Attila byl lehce zraněn.

Boj měl charakter mnoha jednotlivých střetů a byl velmi krvavý, přičemž bojiště bylo po bitvě pokryto mrtvými těly.

Odhadované počty padlých v bitvě na obou stranách se liší a nejsou spolehlivě doloženy. Jordanes uvádí více než 165 000 padlých, což je však považováno za nerealistické číslo odpovídající tradicím antické historiografie, která často přeháněla. Přesné počty ztrát nejsou známy.

Bitva na Katalaunských polích zastavila invazi Hunů do Galie a odvrátila jejich další postup do nitra západořímské říše. Přestože římské vítězství bylo vykoupeno mnoha oběťmi, neznamenalo definitivní porážku Hunů, což dokládá Attilův vpád do Itálie o rok později.

Hunská hrozba byla definitivně odvrácena až po nečekané smrti Attily v roce 453, kdy se jeho říše rozpadla vnitřními rozbroji. Bitva byla zároveň posledním velkým vítězstvím západořímské říše, která byla ještě schopna shromáždit značnou vojenskou sílu, byť převážně složenou z federátů a jen na krátký čas.

Význam bitvy spočívá v tom, že oddálila pád západořímské říše a ukázala, že Západ byl ještě schopen vojenské mobilizace, i když jeho síla byla již značně oslabena.