Bitva u Dannoury

Genpeiská válka se v roce 1185 nevyvíjela příznivě pro rod Taira, který sice držel panujícího císaře Antokua a Japonské císařské regálie, ale ztratil značnou část území. Bitva u Dannoury se měla odehrát na jejich domovském území, což dávalo jejich vojákům výhodu v dobře známém prostředí a domácích vodách.

Tairové byli sice početnější, ale slabší, přesto měli lepší znalost přílivu a odlivu v oblasti a zkušenosti s námořním bojem. Minamotové drželi rukojmí v podobě syna tairského generála Šigejošiho Tagučiho, což mohlo ovlivnit průběh bitvy. Přítomnost mladého císaře Antokua na palubě tairských lodí měla zvýšit morálku a potvrdit legitimitu jejich snah o ovládnutí císařského dvora a Japonska.

Tairské loďstvo bylo rozděleno do tří eskader a vedl je zkušený námořník Tomomori Taira, který znal dějiště bitvy. Minamotové seskupili své lodě do jednoho celku, přičemž Jošicune Minamoto neměl námořní zkušenosti a spoléhal na kapitány svých lodí. Na palubách minamotských lodí stáli lučištníci připravení zasypat nepřítele šípy.

Tairské velení věřilo v loajalitu generála Tagučiho, přestože někteří generálové doporučovali jeho propuštění nebo popravu jako bezpečnostní riziko. Přítomnost císaře Antokua a jeho služebníků v dvorských šatech měla povzbudit vojáky a potvrdit oprávněnost tairské vlády.

Bitva začala lukostřeleckým soubojem na dálku. S nástupem přílivu ve Vnitřním moři převzali Tairové iniciativu a využili příliv k obkličování nepřátelského loďstva, přičemž Tomomori Taira využil znalostí mořských proudů v úžině Kanmon. Po zaháknutí lodí přešel boj do blízkého souboje s meči a dýkami.

Ve stejnou dobu nastal odliv, který obrátit výhodu na stranu Minamotů. Generál Šigejoši Taguči skutečně zběhl a jeho eskadra zaútočila na tairské loďstvo z týlu, přičemž prozradil Minamotům, na které lodi se nachází císař Antoku. Minamotští lučištníci zaměřili palbu na císařskou loď a na kormidelníky a veslaře ostatních tairských lodí, což vedlo k jejich ztrátě kontroly a unášení odlivem.

Když Tairové pochopili, že bitva je ztracena, mnozí spáchali sebevraždu, včetně Tomomoriho Tairy. Císař Antoku a jeho babička Tokiko Taira se utopili v průlivu Šimonoseki, zatímco jeho matka Tokuko Taira byla zachráněna. Tairové se pokusili utopit císařské regálie, ale Minamotové zachytili loď s poklady, přičemž meč Kusanagi no curugi a klenot Jasakani no magatama byly hozeny do moře. Klenot byl vyloven, meč pravděpodobně ztracen.

Ztráty na straně Taira zahrnovaly mnoho sebevražd významných generálů včetně Tomomoriho Tairy a mladého císaře Antokua. Přesná čísla ztrát nejsou spolehlivě doložena. Na straně Minamoto nejsou ztráty uvedeny.

Rozhodující porážka tairské armády znamenala konec jejich snah o ovládnutí Japonska. Minamoto no Joritomo, starší nevlastní bratr Jošicuneho Minamota, se stal zakladatelem Kamakurského šógunátu a prvním šógunem. Rod Taira ztratil své nejlepší bojovníky a jeho moc byla definitivně zlomena.

Příběh císaře Antokua a rodu jeho matky se stal námětem historického eposu Heike Monogatari, který byl sepsán v období Kamakura a významně ovlivnil japonskou kulturu a literaturu.