Bitva u Gráníku

Bitva u řeky Gráníkos byla prvním velkým střetem Alexandra Velikého během jeho tažení proti Perské říši v roce 334 př. n. l. Po zavraždění Filipa II. Makedonského Alexandr konsolidoval svou moc v Řecku a Makedonii a na jaře 334 př. n. l. překročil Hellespont, aby zahájil invazi do Malé Asie. Perské satrapy Malé Asie, kteří spojili své síly, vedla snaha zastavit makedonský postup a ochránit své území.

Perská říše byla v té době v určitém vnitřním rozkladu po smrti Artaxerxa III. a následných událostech, což využil Filip II. a později Alexandr k zahájení vojenských akcí proti Persii. Perská armáda byla složena z perských jednotek a velkého počtu řeckých žoldnéřů, kteří měli zkušenosti z předchozích střetů s Makedonci. Memnón z Rhodu, zkušený žoldnéř ve službách Persie, doporučoval taktiku spálené země a vyhýbání se přímé bitvě, ale jeho návrh byl satrapy odmítnut.

Alexandr vedl makedonské a řecké spojence, kteří měli přibližně 30 000 pěšáků a 5 000 jezdců. Jeho armáda byla dobře organizovaná s těžkou pěchotou uprostřed a jízdou na křídlech. Perské síly, vedené satrapy jako Arsites, Spithridates a dalšími, měly kolem 10 000 perských pěšáků, 8 000 řeckých žoldnéřů a 15 000 jezdců. Perské velení bylo rozdělené a satrapové odmítli Memnónovu radu vyhnout se bitvě a použít taktiku spálené země, což vedlo k rozhodnutí postavit se Makedoncům u řeky Gráníkos.

Bitva začala střetem na břehu řeky Gráníkos, kde Persové zaujali pozice na kopci s bahnitým a strmým břehem, což mělo ztížit makedonský útok. Alexandr se svými hetairoi podnikl krycí útok na část perské jízdy, zatímco zbytek makedonské jízdy zajišťoval pěchotu. Parmenion vedl klamný útok na levém křídle, který byl nejprve zatlačen, ale zároveň vyvolal přesun perských záloh.

V rozhodujícím momentu Alexandr vedl útok klínovou formací do středu perské sestavy, kde došlo k zuřivému boji s perskými šlechtici. Alexandr byl dokonce omráčen sekerou, ale jeho život zachránil Kleitos. Makédonci poté zatlačili perskou jízdu a využili vzniklou mezeru k útoku pěchoty na méně kvalitní perské pěšáky v týlu. Zhroucení středu perské linie vyvolalo paniku a ústup perské jízdy, po němž následoval útěk perské pěchoty, během něhož bylo mnoho Peršanů zabito.

Makedonské ztráty byly podle zdrojů asi 100–200 mužů, avšak toto číslo je současnými historiky zpochybňováno. Na straně Peršanů padlo v boji přibližně 1 000 jezdců a 3 000 pěšáků, dalších 2 000 Peršanů bylo zajato. Řečtí žoldnéři v perských službách, kteří se bitvy téměř nezúčastnili, byli po bitvě zmasakrováni nebo odvlečeni do otroctví, což vedlo k jejich zarputilému odporu v dalších střetnutích.

Bitva u Gráníku znamenala první velké vítězství Alexandra Velikého a otevřela mu cestu k osvobození řeckých obcí v Malé Asii, čímž si zajistil předmostí pro další tažení na východ. Perský král Dareios III. si po této porážce uvědomil, že makedonské vojsko představuje vážnou hrozbu, a začal připravovat protiopatření. Brutální zacházení Alexandra s řeckými žoldnéři v perských službách však vedlo k tomu, že ti bojovali v dalších bitvách proti Makedoncům s velkou zuřivostí.