Bitva u Ladé

Iónské povstání začalo v roce 499 př. n. l., kdy Aristagorás z Milétu povstal proti perské nadvládě v oblasti. Povstání bylo reakcí na nespokojenost řeckých měst s tyrany dosazenými Peršany a mělo za cíl osvobodit Iónii od perské nadvlády.

Aristagorás požádal o pomoc pevninské Řecko, a tak v roce 498 př. n. l. Athéňané a Eretrijci podpořili povstání, například vypálením Sard. Peršané však rychle reagovali a zahájili protiútok, který trval několik let a vyvrcholil v roce 494 př. n. l. u Milétu.

Přes tři roky bojů se povstání rozšířilo i do dalších oblastí, včetně Kárie a Kypru, ale nakonec perské síly pod vedením generála Datisse a satrapy Artaphernem soustředily své síly na potlačení povstání v epicentru – Milétu a jeho okolí.

Iónské městské státy spojily své námořní síly, včetně ostrovů Lesbos a Samos, a shromáždily celkem 353 triér. Velitelem iónské flotily byl Dionýsios z Fókaie, který se snažil připravit vojsko na tvrdý boj, avšak jeho přísný výcvik vedl k nevoli mezi vojáky.

Perská flotila čítala 600 lodí, složených z lodí Foiničanů, Egypťanů, Kiliků a Kypranů, kteří byli nedávno znovu podmaněni. Perské síly pravděpodobně vedl median generál Datis, zkušený v řeckých záležitostech, a satrapa Artaphernes. Persové se snažili iónské lodě rozdělit a přesvědčit některé posádky k defekci, což se jim nakonec podařilo u Samijců.

Před bitvou Persové nabídli iónským lodím, že pokud se vzdají, nebudou potrestáni, ale pokud budou poraženi, čeká je otroctví a zkáza. Ióniové tuto nabídku nejprve odmítli, ale mezi nimi panovala nedůvěra a rozkol.

Dionýsios z Fókaie zahájil tvrdý výcvik, který však iónské lodě odmítly vydržet a přestaly se připravovat na boj. Samianská flotila nakonec přijala perskou nabídku a během bitvy u Ladé 49 samijských lodí opustilo bojovou linii, což vyvolalo řetězovou reakci ústupu dalších 70 lodí z Lesbu.

Zbytek iónské flotily, včetně lodí z Chiu, se snažil vzdorovat, ale nakonec i oni ustoupili. Bitva skončila zničením iónské flotily a krátce poté se Milétos vzdal perským silám.

Přesné počty ztrát nejsou ve zdrojích spolehlivě doloženy. Víme pouze, že většina iónské flotily byla zničena a mnoho obyvatel Milétu bylo zabito nebo zotročeno. Perské ztráty nejsou uvedeny.

Porážka u Ladé znamenala praktický konec Iónského povstání. Milétos byl dobyt a jeho obyvatelé byli zabiti nebo zotročeni, přičemž část z nich byla přesídlena do oblasti u ústí Tigridu. Město bylo částečně zničeno a nikdy nezískalo svou bývalou moc.

Samos bylo ušetřeno zničení díky defekci svých lodí, ale mnoho Samijců se rozhodlo emigrovat na Sicílii, kde se usadili spolu s uprchlíky z Milétu. Dionýsios z Fókaie se stal pirátem na Sicílii.

Persové poté znovu podmanili celou oblast Malé Asie, včetně Thrákie a Makedonie, a připravili se na další fázi konfliktu s Řeckem, která vyvrcholila první perskou invazí do Řecka v roce 492 př. n. l.