Bitva u Jankova

Bitva u Jankova se odehrála v závěrečné fázi třicetileté války, která začala roku 1618 jako konflikt mezi protestantskými a katolickými státy Svaté říše římské. Počáteční náboženský charakter války se postupně vytrácel a konflikt se proměnil v mocenský boj mezi Habsburky, Švédskem a Francií.

V roce 1645 plánoval švédský velitel Lennart Torstensson rozsáhlou ofenzivu, jejímž cílem bylo donutit císaře Ferdinanda III. k mírovým jednáním. Švédové měli v plánu spojit své síly s vojsky sedmihradského knížete Rákócziho a společně ohrozit samotnou Vídeň. Bitva u Jankova byla součástí tohoto strategického záměru a znamenala zásadní zlom v průběhu války.

Obě armády měly přibližně stejný počet vojáků, kolem 16 000 mužů. Švédskou armádu vedl zkušený generál Lennart Torstensson, který byl známý svou energií a schopností koordinovat útoky. Jeho podřízení byli schopní a armáda byla dobře integrovaná.

Císařskou armádu vedl Melchior von Hatzfeldt, který však čelil problémům s disciplínou a koordinací svých podřízených, zejména Johanna von Götzena a Johanna von Wertha. Císařská armáda byla složena z různorodých jednotek, včetně 5 000 zkušených bavorských jezdců, ale mnohé oddíly byly špatně vybavené zbytky z předchozích porážek.

V předvečer bitvy byla císařská vojska rozestavena na výhodných pozicích podél zalesněného hřebene, zatímco Švédové byli ukryti v údolí. V noci švédské jednotky obešly levé křídlo císařských a zaútočily na strategicky důležitý vrch u Broumovic, čímž zahnaly předvoj dragounů.

Císařská jízda se pokusila o protiútok, ale byla sevřena v úzké úžlabině mezi dvěma zalesněnými vršky a vystavena drtivé palbě švédského dělostřelectva. Pouze malá část jízdních jednotek se dokázala stáhnout, většina zůstala uvězněna a utrpěla těžké ztráty.

Císařská pěchota a dělostřelectvo byly rychle stahovány na pomoc ohroženému levému křídlu, ale narazily na švédskou pěchotu, která zahájila útok. Švédské dělostřelectvo postupovalo v několika skupinách a neustále ostřelovalo císařské linie, což vedlo k jejich roztrhání a ústupu.

Odpoledne pokračovaly švédské útoky, císařské jednotky byly zatlačovány z kopce na kopec a nakonec rozprášeny. Vrchní velitel Hatzfeld byl zajat a většina císařské armády byla zničena nebo rozprášena.

Podle české Wikipedie v bitvě zahynulo 6 500 lidí. Anglická Wikipedie uvádí odhad 4 000 padlých a raněných a 4 450 zajatých na straně císařské armády, přičemž švédské ztráty činily 3 000–4 000 padlých a raněných. Odhady se tedy různí podle zdroje.

Bitva u Jankova znamenala zásadní zlom v průběhu třicetileté války, protože císařská armáda byla rozprášena a její páteř, zejména bavorské jezdectvo, byla zničena. Švédský velitel Torstensson poté táhl na Vídeň, ale byl zastaven zprávami o mírových jednáních a po neúspěšném obléhání Brna opustil české země.

Bitva ukončila dlouhou sérii patových situací a zvýšila naléhavost mírových jednání, která nakonec vyústila v uzavření Vestfálského míru v roce 1648. V císařských a katolických zemích vyvolala porážka paniku a obavy z úplné zkázy katolictví.