Bitva u Ústí nad Labem

Na jaře roku 1426 husité využili období relativního klidu zbraní a zahájili přípravy na ofenzívu, která měla zajistit kontrolu nad důležitými obchodními stezkami spojujícími české vnitrozemí se Saskem a Horní Lužicí. Tyto oblasti byly do té doby pod kontrolou míšeňských a saských posádek, které sloužily jako základny pro výpady říšských vojsk do Čech.

Husitské svazy, včetně kališnické šlechty z Čech a Moravy, se shromažďovaly na různých místech a zahájily postupné vojenské operace, které vedly k dobytí několika opevněných měst a oblastí v severních Čechách. Cílem bylo ovládnout Ústí nad Labem, které bylo obléháno od konce května 1426, a tím otevřít cestu k vpádům do sousedních zemí.

Husitské vojsko se skládalo z několika svazů, včetně táborů pod velením Jana Bleha z Těšnice a Prokopa Holého, pražanů vedených Zikmundem Korybutem a sirotků pod Janem Roháčem z Dubé. Celková síla husitů se odhaduje na 11 000 až 24 000 mužů.

Na straně římskoněmeckých žoldnéřů, vedených míšeňským zemským fojtem Bosou z Fictumu, stálo přibližně 13 000 mužů, kteří se shromáždili v okolí Freibergu a překročili české hranice ve třech proudech. Jejich cílem bylo vyprostit Ústí nad Labem z obležení a zničit husitské obléhací ležení.

Dne 16. června 1426 husité zahájili vyjednávání s nepřítelem, požadující oboustrannou úmluvu o braní zajatců a případné odložení boje kvůli neděli, což bylo odmítnuto. Německé oddíly zaútočily ve dvou směrech na vozovou hradbu husitů, přičemž se jim podařilo převrhnout několik vozů a proniknout přes první obranný prstenec.

Husité však měli dvě vozové linie a druhý pás obrany zastavil postup nepřítele. Za pomoci střelných zbraní husité postupně vytlačili protivníka z pozic a zahájili jezdecký i pěchotní protiútok, který rozhodl bitvu ve prospěch husitů.

Část říšské jízdy se stáhla k Hrbovicím a Předicím, kde byla obklíčena a pobita. Husité poražené pronásledovali až k česko-saské hranici, kde způsobili další ztráty. Při závěrečném pronásledování byli řadoví husitští vojáci velmi krutí, přičemž šlechtici byli ušetřeni a padli do rukou kališnických pánů.

Ztráty na straně římskoněmeckých žoldnéřů se podle pramenů značně liší: Herman Corner uvádí 12 000 mrtvých, Matthias Döring 6 000 a Kronika starého pražského kolegiáta dokonce 18 000. Nejspolehlivější údaj pochází od Bartoška z Drahonic, který uvádí 4 000 padlých. Mezi padlými byli významní šlechtici, například hrabata Ernst a Fridrich z Gleichenu.

Na straně husitů byly ztráty výrazně nižší, odhadují se na zhruba 19 až 30 mužů.

Vítězství husitů u Ústí nad Labem umožnilo ovládnutí města, jehož posádka a část obyvatel po zprávách o porážce uprchly. Město bylo následně dobyto a vypáleno, a dostalo se pod správu Jakoubka z Vřesovic na dalších deset let.

Bitva měla také významný dopad na vojenskou taktiku, neboť šlo o poslední případ, kdy těžká jízda napadla vozovou hradbu čelním útokem na českém území. Po této bitvě se zahraniční nepřítel snažil přizpůsobit novému pojetí válečnictví a používal vlastní vozové formace.

Na říšském území bitva vyvolala velký ohlas a veřejné mínění svalilo vinu za porážku na Bosu z Fictumu, kterého se zastal sám Fridrich Bojovný.