Bitva u Sudoměře

Bitva u Sudoměře se odehrála v době husitských válek, kdy po uzavření příměří v listopadu 1419 došlo k obnovení bojů mezi kališnickými husity a katolickými feudály. Radikální husité vedení Janem Žižkou a dalšími neakceptovali příměří a vedli válku proti feudálům v okolí Plzně, kde se jim podařilo zvítězit v bitvě u Nekmíře. V lednu 1420 byla Plzeň obležená královskými vojsky, což vedlo k obtížné situaci pro husity uvnitř města.

V březnu 1420 husité obdrželi zprávu o založení nové husitské obce na hoře Tábor a poslali část svých ozbrojenců na pomoc. Tento odchod oslabil obranu Plzně, která byla nakonec obleženými donucena k dohodě o kapitulaci. Husité vyrazili z Plzně na cestu k Táboru, ale byli pronásledováni vojsky strakonických johanitů a katolických šlechticů, kteří porušili dohodu o svobodném odchodu a připravili na ně v krajině léčku.

Husitský oddíl vyrazil z Plzně pod velením Břeňka Švihovského z Dolan a Jana Žižky, kteří vedli asi 400 pěších včetně žen a dětí, 12 vozů a 9 jezdců. Jejich cílem bylo přejít k nově vznikající husitské obci na hoře Tábor. Katolické síly tvořili strakonští johanitští rytíři a katoličtí šlechtici plzeňského landfrýdu, včetně oddílů tzv. „železných pánů“ pod velením kutnohorského mincmistra Mikeše Divůčeka z Jemniště a Petra ze Šternberka. Jejich počet se odhaduje na 700 těžkých jezdců, přičemž starší prameny uvádějí i vyšší čísla až do 2000 nebo 5000 mužů. Katolíci chtěli husity zastavit a zničit jejich kolonu, přičemž spoléhali na početní převahu a lepší výzbroj.

Husité se rozhodli bránit na úzké hrázi mezi rybníky Markovec a Škaredý, kde postavili vozovou hradbu. Toto místo bylo dobře zvolené, protože voda a bahnité dno znemožňovaly jízdu těžké jízdy katolíků. Katolické vojsko zaútočilo na husity v odpoledních hodinách 25. března 1420. První řada jezdců utrpěla těžké ztráty po salvě ze střelných zbraní a nedostala se k vozové hradbě.

Druhý sled katolíků prorazil k vozům a došlo k boji na krátké čelní frontě. Někteří rytíři se pokusili obejít obranu přes vypuštěné dno rybníka Škaredý, ale bahno je zpomalilo a museli sesednout z koní. Husité využili své pohyblivosti a zahájili protiútok, který katolíky rozptýlil. Boj trval několik hodin až do západu slunce, kdy mlha a zmatek přiměly katolíky k ústupu.

Kutnohorský mincmistr si při ústupu odnesl 30 zajatců, které získal při výpadu z vozové hradby. Husité po vítězství přenocovali na bojišti, pohřbili mrtvé a přesunuli se k hradu Újezdu, kde setrvali dva dny.

Prameny neuvádějí přesná čísla ztrát, ale zmiňují vysoké ztráty na obou stranách. Padl husitský velitel Břeněk Švihovský z Dolan a z katolických byl těžce raněn mistr johanitů Jindřich z Hradce, který později zemřel. Celkové ztráty nejsou spolehlivě doloženy.

Vítězství u Sudoměře bylo první větší bitvou husitských válek a ukázalo efektivitu husitské taktiky, zejména použití vozové hradby a využití terénu. Po bitvě se husité přesunuli na Tábor, kde došlo k první etapě sjednocení husitských sil z jižních a západních Čech pod vedením Jana Žižky.

Bitva také předznamenala směr husitského válečnictví, které se opíralo o defenzivní taktiku, využití střelných zbraní a mobilitu lehké pěchoty proti těžké jízdě. Úspěch husitů povzbudil jejich hnutí a oslabil katolické feudály v regionu. Porušení podmínek kapitulace Plzně a následný útok na ustupující husity rovněž ukázal tvrdost konfliktu a neochotu k dohodám mezi stranami.