Prokop Holý

Prokop Holý se poprvé objevuje v pramenech v roce 1420 jako člen skupiny husitů, která se vydala z obležené Plzně na Tábor. V této době byl již aktivní v husitském hnutí a pravděpodobně inklinoval k pikartství. V roce 1421 byl dokonce na krátkou dobu vězněn v Praze kvůli podezření z pikartských názorů, ale brzy byl propuštěn díky zásahu Jana Želivského. Po Želivského smrti se Prokop vrátil k táborskému vojsku a stal se jedním z předních táborských kazatelů a vojenských vůdců.

Od roku 1426 se Prokop stal neformálním vůdcem táborských husitů a vedl řadu vojenských tažení proti katolickým silám. V roce 1426 vedl tažení proti saským enklávám a zvítězil u Ústí nad Labem. V dalších letech organizoval spanilé jízdy do Rakouska, Lužice, Slezska a Uher, kde husité dobývali města a plenili okolí. V roce 1430 uzavřel s německými městy příměří a vedl diplomatické jednání o čtyř pražských artikulech. V roce 1433 vedl delegaci na basilejském koncilu, ale po roztržce se stáhl z vojenské činnosti, aby se v roce 1434 vrátil do čela vojsk.

V roce 1434 se Prokop Holý vrátil do čela radikálních husitských vojsk a vedl je v bitvě u Lipan proti spojeným silám katolických a umírněných husitských šlechticů. Bitva skončila rozhodujícím vítězstvím protivníků a Prokop Holý v ní padl. Jeho smrt znamenala konec radikálního husitského proudu a výrazný zlom v husitských válkách.