Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
📷 Julius Schnorr von Carolsfeld · Public domain · zdroj
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583–1634) patří k nejvýznamnějším vojenským velitelům období raného novověku a třicetileté války. Jako vrchní velitel císařsko-ligistických vojsk byl vedle Jana Tserclaese Tillyho klíčovou postavou v bojích katolické strany proti protestantským stavům a později i proti švédským a dalším nepřátelům. Jeho vojenská kariéra a politický vliv z něj učinily jednu z nejmocnějších osobností své doby v rámci Svaté říše římské.
Valdštejn byl průkopníkem nových vojenských metod, zejména v oblasti financování a organizace armády. Jako první začal udržovat stálou armádu, financovanou nejen z císařských prostředků, ale i z kontribucí nepřátelských i spojeneckých území a vlastních statků. Jeho schopnosti a ambice však vyvolaly i řadu nepřátel na dvoře i v armádě, což nakonec vedlo k jeho pádu a násilné smrti. Přesto zůstává jedním z nejstudovanějších a nejdiskutovanějších vojenských vůdců třicetileté války.
Albrecht z Valdštejna se narodil 24. září 1583 na tvrzi Heřmanice u Jaroměře jako syn zchudlého šlechtice Viléma IV. z Valdštejna a Markéty Smiřické ze Smiřic. Rodina byla původně protestantská, vyznávala víru Jednoty bratrské. Po smrti rodičů vyrůstal u svého strýce Jindřicha Slavaty, který jej poslal na latinské gymnázium v Goldbergu a později na evangelickou univerzitu v Altdorfu. Studium však musel opustit kvůli násilným incidentům.
Následovala cesta po Evropě, během níž studoval matematiku a astronomii v Itálii a osvojil si několik jazyků. V roce 1604 vstoupil do císařské armády a bojoval proti Turkům a uherským povstalcům, kde si vysloužil povýšení. V této době také konvertoval ke katolictví, což mu otevřelo dveře k vojenské kariéře u Habsburků. V roce 1609 se oženil s bohatou vdovou Lukrecií Nekšovnou, čímž získal rozsáhlé majetky na Moravě, které mu umožnily financovat své vojenské aktivity.
Valdštejn začal vojenskou kariéru jako fendrych v císařské armádě proti Turkům a uherským povstalcům, kde si vysloužil povýšení na hejtmana. Po návratu z tažení se postupně zapojil do vojenských a politických událostí v Čechách a na Moravě. V roce 1618 během stavovského povstání přešel na stranu císaře a přivedl svůj pluk do Vídně, čímž si vysloužil pověst zrádce u stavovských sil.
Po bitvě na Bílé hoře získal Valdštejn rozsáhlé konfiskáty a začal budovat vlastní vojenskou moc. V roce 1625 byl jmenován generalissimem císařských vojsk a vybudoval armádu až 50 tisíc mužů. Dosáhl řady vítězství, například u Desavy, a rozšířil své panství o vévodství Frýdlantské a Meklenburské. Jeho armáda byla známá tvrdou disciplínou a efektivním financováním.
V roce 1630 byl kvůli podezření z ambicí a neshodám s císařem odvolán z velení a odešel do Jičína. Po řadě porážek císařských vojsk byl však v roce 1632 znovu povolán, aby vedl armádu proti Švédům. Pod jeho velením došlo k bitvě u Lützenu, kde padl švédský král Gustav II. Adolf, i když bitva skončila nerozhodně.
V roce 1633 Valdštejn vyjednával s nepřátelskými státy o míru, což vyvolalo podezření z velezrady. Jeho váhání a neochota plně podporovat císařské zájmy vedly k jeho sesazení. V únoru 1634 byl ve městě Cheb zavražděn svými vlastními důstojníky na císařský rozkaz.
Valdštejn se účastnil jako velitel císařských vojsk, jeho pluk sehrál klíčovou roli v porážce stavovských vojsk, což mu umožnilo získat rozsáhlé konfiskáty.
Valdštejn porazil protestantského velitele Mansfelda a vytlačil jeho vojska ze Slezska, čímž upevnil císařskou kontrolu nad tímto regionem.
Valdštejn porazil dánská vojska a ukončil dánskou účast ve válce, čímž posílil pozici císařských vojsk v severním Německu.
Valdštejn donutil švédského krále Gustava Adolfa ustoupit, ačkoliv bitva nebyla rozhodující, ukázala jeho schopnost vést velké armády.
Bitva skončila nerozhodně, ale během ní padl švédský král Gustav II. Adolf; Valdštejn však nařídil ústup, což vyvolalo kritiku.
Albrecht z Valdštejna je považován za jednoho z nejvýznamnějších vojenských velitelů raného novověku, který výrazně ovlivnil průběh třicetileté války. Jeho inovativní přístup k financování a organizaci armády, založený na principu bellum se ipsum alet (válka se živí sama), znamenal průlom v armádní správě a umožnil udržet velké stálé vojsko. Valdštejnova tvrdá disciplína a schopnost strategického plánování mu zajistily řadu vítězství, i když jeho ambice a politické intriky nakonec vyvolaly odpor na dvoře i v armádě. Jeho smrt znamenala konec jedné éry vojenského velení a jeho taktiky a metody byly studovány a obdivovány i po staletí.
Narodil se 24. září 1583 na tvrzi Heřmanice u Jaroměře v Čechách.
Byl vrchním velitelem císařsko-ligistických vojsk a klíčovým vojenským vůdcem katolické strany během třicetileté války.
Armádu financoval z kontribucí nepřátelských i spojeneckých území a z výnosů ze svých panství, nikoli pouze z císařských prostředků.
Kvůli podezření z velezrady a tajným jednáním s nepřáteli byl císařem sesazen a následně zavražděn svými důstojníky v roce 1634.
Mezi nejvýznamnější patří bitva na Bílé hoře (1620), bitva u Desavy (1626), bitva u Wolgastu (1628), bitva u Alte Veste (1632) a bitva u Lützenu (1632).
Valdštejn byl posedlý astrologií, nechal si sestavit horoskopy od Johanna Keplera a zaměstnával osobního astrologa.