Bitva u Lützenu

V polovině roku 1632 se v rámci Třicetileté války střetly u Norimberku dvě armády – spojená švédsko-saská armáda pod vedením krále Gustava II. Adolfa a armáda katolické ligy vedená Albrechtem z Valdštejna. Valdštejn odmítal otevřenou bitvu a spoléhal na opevněný tábor a výpady, které ohrožovaly zásobovací kolony Švédů. Rostoucí ztráty a zásobovací potíže donutily švédskou armádu k ústupu od Norimberka.

Valdštejn se rozhodl přezimovat v saském kurfiřtství, které nebylo dosud vyčerpáno průchody vojsk, a postupoval tam i Gustav Adolf. Po několika potyčkách 15. listopadu se obě armády připravovaly na rozhodující střetnutí. Protestantské vojsko bylo početnější, což vedlo Valdštejna k rychlé přípravě na bitvu, včetně budování příkopů a opevnění pozic.

Na straně katolické ligy velel Albrecht z Valdštejna armádě o síle přibližně 8 000 pěšáků, 5 400 jezdců a 21 děl. Na straně švédsko-saské armády stál král Gustav II. Adolf s asi 10 000 pěšáky, 5 100 jezdci a 60 děly. Švédské vojsko zahrnovalo i jednotky českých emigrantů, zejména v pluku Jindřicha Matyáše Thurna, zatímco na katolické straně bojovali Češi přímo pod Valdštejnovým velením. Valdštejnova armáda byla připravena na obranu, zatímco švédský král plánoval útočné operace.

Bitva začala 16. listopadu dělostřeleckou palbou a výpady jezdectva za mlhy. Gustav Adolf zaútočil na slabší levé křídlo Valdštejnových vojsk, přičemž postup pěchoty byl zpomalen zakopanými mušketýry. V poledne dorazilo na bojiště vojsko Gottfrieda Jindřicha Pappenheima, které pomohlo obnovit pořádek, avšak Pappenheim byl smrtelně raněn a jeho rejtaři začali prchat. Valdštejn vyslal kyrysnické pluky, aby situaci zachránily.

Král Gustav Adolf podnikl osudný útok se svým oblíbeným plukem, při kterém byl těžce raněn, spadl z koně a byl ubit vojáky nepřítele, kteří nevěděli, koho zabili. Švédové smrt krále utajili a bitva pokračovala. Po zprávě o smrti Pappenheima některé katolické jednotky ustoupily, ale Valdštejn, i když raněný, vedl svá vojska do útoku. Švédové zaútočili na pravé křídlo, ale posily císařských zahájily silnou palbu, která je donutila stáhnout se.

Boj se přeléval ve vlnách a s příchodem večera, kdy se zhoršila viditelnost, boj ustával. Valdštejn se obával příchodu saských posil a stáhl se za hradby Lipska. Z hlediska držení bojiště mohli Švédové považovat bitvu za vítěznou, ale smrt krále Gustava II. Adolfa tomu bránila.

Při bitvě u Lützenu zahynulo přibližně 5 000 císařských vojáků a 4 000 Švédů. Tyto údaje jsou doložené a uváděné v českých i anglických zdrojích. Ztráty zahrnovaly padlé i raněné, přičemž na obou stranách byly značné. Smrt krále Gustava II. Adolfa byla jednou z nejvýznamnějších ztrát švédské strany.

Vídeň přijala bitvu jako vítězství a Valdštejn byl chválen, avšak čelil i tvrdé kritice za dezerci a další problémy v armádě. Po bitvě došlo k tzv. Pražskému krvavému soudu, kdy bylo popraveno 17 důstojníků a vojáků za dezerci během bitvy. Valdštejn se přesunul do Jičína, kde mu byla nabídnuta česká královská koruna.

Švédové pokračovali ve válce pod vedením Axela Oxenstierny, který zformoval Heilbronenskou ligu s německými spojenci a pokračoval v bojích proti Habsburkům. Smrt Gustava II. Adolfa znamenala ztrátu charismatického vůdce, ale nezastavila švédský válečný úsilí, které bylo financováno francouzskými dotacemi. Bitva u Lützenu tak měla významný dopad na další průběh Třicetileté války.