Bitva u Rossbachu

Bitva u Rossbachu se odehrála během sedmileté války (1756–1763), konkrétně v rámci třetí slezské války, která byla součástí širšího konfliktu mezi evropskými mocnostmi. Po skončení války o rakouské dědictví (1740–1748) zůstaly napjaté vztahy mezi Pruskem a Rakouskem, přičemž Prusko získalo Slezsko, což vyvolalo touhu Marie Terezie po jeho navrácení.

V roce 1754 se napětí mezi Británií a Francií v Severní Americe vyostřilo, což dalo Marii Terezii příležitost obnovit své pozice v Evropě a omezit rostoucí moc Pruska. Francie a Rakousko proto vytvořily koalici proti Prusku a jeho spojencům, mezi nimiž byl i britský král Jiří II., který spojil své síly s pruským králem Fridrichem II. Tento diplomatický obrat je znám jako diplomatická revoluce.

Pruská armáda pod velením Fridricha II. čítala přibližně 22 000 mužů, včetně 27 praporů pěchoty a 43 eskadron jezdectva, doplněných 72 dělostřeleckými společnostmi a několika obléhacími děly. Velitelé zahrnovali Fridricha II., polního maršála Jamese Keitha, prince Jindřicha a vévodu Ferdinanda z Brunsviku.

Spojenecká armáda, složená z francouzských a říšských (svatováclavských) vojsk, měla asi 41 110 mužů, včetně 62 praporů pěchoty, 84 eskadron jezdectva a 109 děl. Velitelé byli princ Soubise za Francouze a princ Saxe-Hildburghausen za říšská vojska. Jejich plán spočíval v obchvatu pruského levého křídla a přerušení jeho ústupu, avšak nedostatek koordinace a špatná průzkumná činnost vedly k jejich zmatku.

Ráno 5. listopadu 1757 se pruská armáda nacházela na ústupu před početně silnějšími spojenci, kteří se rozhodli zaútočit. Spojenci pochodovali v roztažené a nepřipravené linii, což Fridrich II. využil k protiútoku. Pruské jezdectvo, skryté za blízkým kopcem Janus a Pölzen, zaútočilo na překvapené spojence, zatímco pruské dělostřelectvo bylo umístěno na tomto kopci a mělo významný vliv na průběh bitvy.

Spojenci se pokusili zformovat, ale pruská pěchota dorazila a situace pro ně byla neřešitelná. Bitva trvala méně než hodinu a půl a skončila drtivou porážkou spojenců. Pruská armáda využila rychlých manévrů a momentu překvapení, zatímco spojenecké velení bylo zmatené a nedostatečně koordinované.

Před bitvou probíhaly intenzivní manévry a průzkum, během nichž pruské jednotky překvapily spojenecké pozice a zničily most přes řeku Saale, což ztížilo spojencům pohyb. Fridrich II. využil rychlého přesunu a překvapení, aby získal výhodu na bojišti.

Přesná čísla ztrát nejsou spolehlivě doložena. Je však uvedeno, že pruská armáda utrpěla výrazně nižší ztráty než spojenecká vojska, která byla téměř dvojnásobná. Odhady ztrát spojenců se liší a nejsou přesně uvedeny ve zdrojích.

Bitva u Rossbachu znamenala významný obrat v sedmileté válce, neboť prokázala mimořádný vojenský talent Fridricha II. a výrazně oslabila morálku a schopnosti francouzsko-rakouské koalice. Po bitvě Francie odmítla vyslat další vojska proti Prusku a Velká Británie zvýšila finanční podporu Fridrichovi na základě jeho vojenských úspěchů.

Následně Fridrich II. rychle přesunul své síly k bitvě u Leuthenu, kde opět porazil početně silnější rakouskou armádu podobnými taktikami. Porážky Francie a Rakouska v evropském divadle války vedly k vojenským reformám v obou zemích.

Bitva u Rossbachu je považována za jedno z největších strategických vítězství Fridricha Velikého, které ukázalo efektivitu rychlých manévrů, koordinace dělostřelectva a rozhodující úlohu jezdectva.