Bitva u Ulmu

Bitva u Ulmu byla klíčovým střetnutím války třetí koalice, která vznikla v roce 1805 mezi Velkou Británií, Rakouskem, Švédskem a Ruskem proti napoleonské Francii. Rakouská armáda pod vedením generála Karla Macka von Leiberich předčasně vpadla do Bavorska, kde očekávala hlavní boje v severní Itálii, zatímco ruské jednotky byly teprve na pochodu Polskem.

Francouzská Grande Armée, původně shromážděná u Boulogne k invazi do Anglie, byla rychle přesunuta na jih a během několika týdnů provedla rozsáhlý manévr, kterým obklíčila rakouské síly v prostoru Ulmu. Rakouské velení bylo zaskočeno rychlostí a rozsahem francouzského postupu, což vedlo k izolaci a následné kapitulaci velké části rakouské armády.

Francouzské síly pod velením Napoleona I. zahrnovaly několik sborů pod vedením maršálů Murata, Neye, Lannese a Soulta. Celkový počet francouzských vojáků v rámci kampaně dosahoval až 177 000 mužů, přičemž do samotného obklíčení Ulmu bylo zapojeno několik hlavních sborů.

Rakouskou armádu tvořilo přibližně 72 000 mužů pod velením generála Karla Macka von Leiberich. Rakouské velení očekávalo, že hlavní boje proběhnou v Itálii, a proto bylo zaskočeno rychlým francouzským přesunem a obklíčením v Bavorsku.

Po překročení Rýna provedla francouzská armáda rozsáhlý manévr, kterým obklíčila rakouské síly v prostoru Ulmu. Dne 8. října byla rakouská divize Franze Xavera von Auffenberga poražena u Wertingenu, následně 9. října Mack neúspěšně zkusil překročit Dunaj a byl poražen u Günzburgu.

Francouzské sbory postupně uzavíraly kruh kolem Ulmu, přičemž 14. října maršál Ney rozdrtil menší rakouský sbor u Elchingenu a zahnali jeho zbytky zpět do Ulmu. Současně Muratova jízda pronásledovala a rozprášila sbor Franze von Wernecka, který se pokusil uniknout na severovýchod, a Soult zajistil kapitulaci 4 600 Rakušanů u Memmingenu.

Do 16. října byly rakouské síly zcela obklíčeny a 20. října generál Mack kapituloval s 25 000 muži, 18 generály, 65 děly a 40 prapory. Některým částem rakouské armády se podařilo uniknout a později se připojily k ruským silám generála Kutuzova.

Francouzské ztráty byly velmi nízké, podle anglické Wikipedie asi 500 padlých a 1 000 raněných. Rakouské ztráty zahrnovaly asi 10 000 padlých a raněných, 25 000 zajatých, 18 generálů, 65 děl a 40 praporů. Přibližně 20 000 Rakušanů uniklo a část se připojila k ruské armádě; některé odhady uvádějí, že v celé kampani bylo neutralizováno až 60 000 rakouských vojáků.

Rakouská kapitulace u Ulmu umožnila Napoleonovi rychlý postup na Vídeň, která padla do francouzských rukou o měsíc později. Napoleon ve svém prohlášení zdůraznil, že vítězství bylo dosaženo bez velkých bojů, díky špatné koordinaci nepřítele.

Bitva u Ulmu je považována za vzor strategického vítězství dosaženého manévrem a koncentrací sil, nikoli přímým bojem. Tato kampaň je dodnes studována na vojenských školách a ovlivnila i pozdější vojenské plány, například německý Schlieffenův plán na počátku první světové války.

Ulm zahájil nejúspěšnější období Napoleonovy vojenské kariéry a ukázal efektivitu jeho armády i schopnost rychlého a překvapivého manévru.