Bitva u Drážďan

Bitva u Drážďan byla jednou z klíčových událostí německého tažení během napoleonských válek v roce 1813. Po uzavření příměří mezi Francií a jejími protivníky došlo k diplomatickému jednání mezi rakouským kancléřem Metternichem a Napoleonem, které skončilo neúspěchem a Rakousko se následně připojilo k protinapoleonské koalici.

Po ukončení příměří Rakousko v srpnu 1813 vyhlásilo válku Francii. Francouzská armáda byla soustředěna kolem Drážďan, kde maršál Saint-Cyr nařídil stavbu opevnění. Hlavní koaliční armáda pod velením maršála Schwarzenberga překročila české hranice a zamířila na Drážďany, kde se schylovalo k rozhodujícímu střetu.

Francouzské síly pod Napoleonem čítaly minimálně 90 000 mužů, přičemž v počáteční fázi obrany města bylo přítomno pouze asi 30 000 vojáků pod velením maršála Saint-Cyra. Napoleon však dokázal rychlými přesuny posily do města navýšit početní stav a převzít osobně velení obrany.

Koaliční vojska byla tvořena armádami Rakouska, Ruska a Pruska, jejichž celkový počet dosahoval nejméně 150 000 až 200 000 mužů. Vrchním velitelem byl maršál Schwarzenberg, v ruském vojsku veleli generálové Wittgenstein, Miloradovič a Kleist. Koalice měla převahu v jízdě a dělostřelectvu, ale trpěla nedostatkem jednotného velení a koordinace.

První potyčky mezi francouzskými a koaličními vojsky probíhaly již 24. srpna v jižních předměstích Drážďan. Koaliční armáda však vyčkávala s hlavním útokem až na 26. srpna, což umožnilo Napoleonovi dorazit do města a posílit obranu. V tento den začal koaliční útok, který byl zpočátku úspěšný, ale francouzské posily a Napoleonova taktika umožnily obráncům udržet většinu pozic.

Dne 27. srpna, za silného deště, Napoleon zahájil protiútok. Francouzská jízda pod Muratem využila izolace části rakouského levého křídla, které bylo odděleno rozvodněnou řekou, a způsobila mu těžké ztráty. Velká část rakouských jednotek byla obklíčena a donucena ke kapitulaci. Na ostatních úsecích fronty se francouzským silám podařilo zatlačit spojenecké jednotky zpět a obnovit kontrolu nad většinou původních pozic.

Koaliční vojska byla nucena ustoupit, přičemž efektivní zadní voj a nepříznivé počasí zabránily Napoleonovi v rozsáhlejším pronásledování a obklíčení ustupujících sil. V následujících dnech se francouzský sbor pod Vandammem pokusil pronásledovat ustupující spojence, ale byl obklíčen a donucen ke kapitulaci v bitvě u Chlumce.

Podle anglické Wikipedie činily koaliční ztráty 38 000 až 40 000 mužů, 40 děl a 15 praporců, z toho rakouské ztráty až 16 300 mužů a 22 děl. Francouzské ztráty se pohybovaly kolem 10 000 mužů. Odhady ztrát se v různých zdrojích liší, ale tyto hodnoty jsou nejčastěji uváděné.

Bitva u Drážďan byla posledním velkým vítězstvím Napoleona během německého tažení v roce 1813. Přestože francouzská armáda dosáhla významného taktického úspěchu, Napoleonovi se nepodařilo zcela zničit koaliční síly ani využít vítězství k zásadnímu obratu ve válce.

V následujících dnech došlo k porážce francouzského sboru u Chlumce a k dalším neúspěchům francouzských vojsk, což oslabilo strategickou pozici Francie. Bitva u Drážďan tak předznamenala blížící se rozhodující střetnutí u Lipska, kde byla Napoleonova armáda definitivně poražena.