Bitva u Hohenlindenu

Bitva u Hohenlinden se odehrála během válek první koalice, konkrétně v závěrečné fázi války druhé koalice mezi Francií a spojeneckými rakousko-bavorskými silami. Po skončení příměří v létě 1800 zaútočila rakousko-bavorská armáda pod velením arcivévody Jana směrem na Mnichov, přičemž rakouské velení, zejména plukovník Franz von Weyrother, prosazovalo rychlou ofenzívu proti Francouzům.

Rakouská armáda však čelila problémům s velením a špatnou koordinací, což se projevilo v rozdělení jejich sil do čtyř oddělených kolon postupujících zalesněným terénem. Francouzský generál Moreau, který disponoval menší armádou, se rozhodl postavit se nepříteli v otevřeném terénu u vesnice Hohenlinden, což mu poskytlo výhodu proti rozptýleným rakouským silám.

Francouzská armáda měla asi 56 000 mužů a byla rozdělena do několika divizí pod velením generálů Legranda, Bastoula, Neye, Grouchyho, Richepanse a Decaena. Moreau držel v záloze těžké jezdectvo pod velením d’Hautpoula. Jeho plán spočíval v obraně na otevřeném terénu s postupným protiútokem a obklíčením rakouského levého křídla pomocí Richepansovy divize.

Rakousko-bavorská armáda čítala asi 64 000 mužů a byla rozdělena do čtyř kolon pod velením Kienmayera, Latoura, Kollowrata a Riesche. Velitelem armády byl 18letý arcivévoda Jan, který však byl podřízen zkušenějšímu generálu Lauerovi a jeho náčelníkovi štábu Weyrotherovi. Rakouský plán počítal s rychlým útokem ve čtyřech kolónách přes zalesněný terén, což však vedlo k oddělení a špatné vzájemné podpoře jejich jednotek.

Bitva začala ráno 3. prosince 1800 palbou rakouských předsunutých jednotek. Kollowratova kolona postupovala hlavní cestou lesem a narazila na francouzské jednotky pod velením Grouchyho, které se udržely i přes útoky rakouských a bavorských sil.

Na levém křídle zahájila Richepansova divize překvapivý obchvat rakouského levého křídla, čímž rozdělila Rieschovu kolonu a postupovala směrem na sever k hlavní cestě, kde se střetla s rakouskými silami. Decaenova divize podpořila Richepanse a společně postupně rozbíjely rakouské kolony.

Kienmayerovo pravé křídlo vedlo boj o několik vesnic, zatímco Latourova kolona se kvůli špatným cestám zpozdila a rozdělila své síly do menších skupin, což oslabilo jejich účinnost.

Kolem poledne zahájily francouzské jednotky protiútok, který vedl k rozbití Kollowratovy kolony a zajetí tisíců rakouských a bavorských vojáků. Arcivévoda Jan unikl, ale jeho armáda byla nucena ustoupit v dezorganizovaném ústupu.

Rakousko-bavorská armáda utrpěla ztráty odhadované na 798 mrtvých, 3 687 raněných a 7 195 zajatých, přičemž bylo zajato také 50 děl a 85 vozů s municí. Bavorská část měla 24 mrtvých, 90 raněných a 1 754 zajatých, včetně 26 děl a 36 vozů. Celkem tedy asi 4 600 mrtvých a raněných a 8 950 zajatých. Francouzi přiznali ztráty 1 839 mužů, jedno dělo a dva vozy, ale vzhledem k neúplným hlášením se předpokládá, že skutečné ztráty mohly dosáhnout až 3 000 mužů.

Rozdrtivá porážka donutila rakousko-bavorskou armádu k ústupu a vedla k žádosti o příměří, které bylo uzavřeno 25. prosince 1800. V únoru 1801 byl podepsán mír v Lunéville, který potvrdil francouzskou kontrolu až k řece Rýn a uznal francouzské satelitní republiky v Itálii a Nizozemsku.

Bitva u Hohenlinden spolu s bitvou u Marenga ukončila válku druhé koalice a upevnila postavení Francie v Evropě. Vítězství zvýšilo prestiž generála Moreaua, který se stal potenciálním rivalem Napoleona Bonaparte.

Dlouhodobě bitva ukázala význam dobré taktiky, koordinace a využití terénu, zatímco rakouské velení bylo kritizováno za špatnou organizaci a nedostatek iniciativy.