Bitva u Blenheimu

V roce 1703 se válka o španělské dědictví vyvíjela pro protifrancouzskou koalici nepříznivě, zejména pro Habsburky a Svatou říši římskou. Francouzsko-bavorská vojska ohrožovala jádro habsburské moci a představovala přímé nebezpečí pro dědičné země Habsburků.

Habsburský diplomat Jan Václav Vratislav z Mitrovic a vojevůdce Evžen Savojský proto navrhli riskantní plán na rychlý přesun většiny spojeneckých vojsk do Bavorska, kde chtěli zničit slabší část francouzsko-bavorské aliance. Tento plán byl přijat i vévodou z Marlborough, velitelem anglických a holandských vojsk.

Spojenecká vojska tvořili vojáci Anglie, Nizozemí, Svaté říše římské, Habsburské monarchie, Pruska, Hesenska-Kasselska a Hesse-Homburgu. Velitelé spojenců byli zejména Evžen Savojský a vévoda z Marlborough, kteří koordinovali své síly a záměrem bylo spojit armády a zasadit rozhodující úder francouzsko-bavorské alianci.

Francouzská a bavorská vojska vedl maršál Tallard, na bavorském křídle stál kurfiřt Maxmilián II. Emanuel a maršál Marsin. Francouzi původně doufali, že se jim podaří vpadnout do habsburských zemí nebo rozdrtit jednotlivá spojenecká uskupení dříve, než se spojí.

Po složitém manévrování se francouzsko-bavorská armáda rozestavila východně od Höchstädtu, přičemž pravé křídlo se opíralo o vesnici Blindheim. Maršál Tallard rozestavil svá vojska neobvykle, když střed sestavy ponechal slabě bráněný a většinu záloh soustředil na křídla, zejména do Blindheimu.

První útok vedl Evžen Savojský na severu, což přimělo Tallarda přesunout část záloh na sever. Když Marlborough napadl Blindheim, Tallard poslal většinu zbývajících záloh právě tam, čímž oslaboval střed své sestavy.

Marlborough následně využil oslabení středu a zaútočil zde s většinou svých sil. Střed francouzské sestavy byl zatlačen zpět a podstatná část Tallardových mužů zůstala odříznuta v Blindheimu, kde je mohly držet relativně slabé spojenecké síly.

Po zajetí maršála Tallarda se francouzské velení zcela rozvrátilo. Zatímco část francouzské armády se stáhla, vojáci v Blindheimu nakonec kapitulovali poté, co byli přesvědčeni o beznadějnosti své situace.

Zdroje neuvádějí konkrétní čísla ztrát obou stran v bitvě u Blenheimu/Höchstädtu.

Bitva u Höchstädtu byla první opravdu vážnou porážkou francouzských vojsk ve válkách o španělské dědictví a její důsledky byly pro Francii a jejího spojence Maxmiliána II. Emanuela katastrofální. Bavorsko bylo okupováno spojeneckými vojsky a muselo je zásobovat vojáky i proviantem až do konce války.

Pádem Bavorska pominulo bezprostřední ohrožení jádra Habsburského impéria a porážka natolik oslabila údernou sílu francouzských vojsk, že to umožnilo protivníkům znovu rozdělit svá vojska a vyrazit do Itálie a na holandsko-francouzské hranice. Bitva také přinesla francouzské straně velké trauma a vznikla pověst o neporazitelnosti Evžena Savojského a Marlborougha, která Francouze pronásledovala až do roku 1709.