Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
Evžen Savojský, známý také jako Prinz Eugen von Savoyen, patří mezi nejvýznamnější vojevůdce evropské historie 17. a 18. století. Jeho vojenská kariéra se odehrávala především ve službách rakouských Habsburků, kde dosáhl hodnosti generalissima a významně přispěl k obratu v několika klíčových konfliktech své doby. Jeho schopnosti a taktické inovace mu vynesly pověst jednoho z největších vojenských stratégů, přičemž jeho úspěchy proti Osmanské říši i Francii měly zásadní dopad na mocenské uspořádání Evropy.
Evžen Savojský je rovněž považován za klíčovou postavu v boji proti turecké expanzi ve střední Evropě a za jednoho z největších "turkobijců" společně s Janem III. Sobieskim. Jeho vojenské tažení a vítězství nejenže stabilizovaly habsburské državy, ale také přispěly k dlouhodobému oslabení Osmanské říše. V době válek o španělské dědictví se stal klíčovým spojencem vévody z Marlborough, s nímž vytvořil legendární vojenské duo, které výrazně ovlivnilo průběh konfliktu.
Evžen Savojský se narodil v Paříži 18. října 1663 jako syn francouzského generála Evžena Mořice, prince savojsko-carignanského a hraběte ze Soissons, a Olympie Manciniové, neteře kardinála Mazarina. Jeho rodina měla významné vazby na evropské dvory, přičemž jeho dědeček Tomáš Savojský byl známým vojevůdcem třicetileté války. Evžen byl původně předurčen k církevní dráze, kterou však odmítl, protože ho kněžství nelákalo a nikdy nesloužil mši.
Po odmítnutí vojenské kariéry ve Francii, kde mu král Ludvík XIV. neudělil pluk, uprchl v roce 1683 do služeb rakouských Habsburků. Tento krok byl zásadní, protože Evžen se tak postavil proti své rodné zemi a začal budovat svou vojenskou kariéru v armádě císaře Leopolda I., kde se rychle prosadil díky svým schopnostem a odhodlání.
Evžen se poprvé výrazně projevil během obléhání Vídně v roce 1683, kde se zúčastnil obrany proti Osmanské říši. Postupně se vypracoval na polního podmaršálka a později polního maršála. V letech 1684–1697 vedl úspěšná tažení proti Turkům, včetně obléhání Budína, bitvy u Nagyharsány a zejména rozhodující bitvy u Zenty v roce 1697, která znamenala zásadní porážku Osmanské říše a ukončila její expanzi do střední Evropy.
V této válce Evžen vedl rakouská vojska proti Francii, kde proslul obratným tažením přes alpské průsmyky a vítězstvími v Itálii, například u Turína (1706). Spolupracoval s vévodou z Marlborough, s nímž dosáhl významných vítězství v bitvách u Höchstädtu (1704), Oudenaarde (1708) a Malplaquet (1709). Jeho vojenská strategie a schopnost rychlých přesunů výrazně přispěly k oslabení francouzských sil.
Po skončení války o španělské dědictví Evžen vedl habsburská vojska proti Turkům. V roce 1716 dosáhl rozhodujícího vítězství v bitvě u Petrovaradinu a v roce 1717 dobyl Bělehrad. Tyto úspěchy vedly k uzavření Požarevackého míru, který výrazně posílil postavení Habsburků na Balkáně.
V závěru svého života se Evžen zúčastnil války o polské dědictví, kde vedl obranná tažení na Rýně. Jeho zdravotní stav a nedostatek mužů mu však nedovolily dosáhnout výraznějších vojenských úspěchů. Přesto zůstal významnou vojenskou a politickou osobností až do své smrti v roce 1736.
Evžen se jako mladý důstojník podílel na obraně Vídně proti osmanskému obléhání, což byl jeho první výrazný vojenský čin.
Jako vrchní velitel habsburských vojsk dosáhl drtivé porážky turecké armády, čímž ukončil tureckou expanzi do střední Evropy.
Společně s vévodou z Marlborough zvítězil nad francouzskými vojsky, čímž výrazně oslabil francouzskou pozici ve válce o španělské dědictví.
Evženovo vítězství v Itálii, které vedlo k ovládnutí severní Itálie a donutilo Francii stáhnout své jednotky.
Rozhodující vítězství proti Osmanské říši v nové válce, které upevnilo habsburskou moc na Balkáně.
Evžen vedl úspěšné obléhání a dobytí Bělehradu, čímž završil své tažení proti Turkům.
Evžen Savojský je považován za jednoho z největších vojenských stratégů raného novověku. Jeho schopnost rychlých a nečekaných manévrů, jako například obcházení nepřátelských linií přes horské průsmyky, byla revoluční a inspirovala další generace vojevůdců. Spolupráce s vévodou z Marlborough vytvořila jednu z nejslavnějších vojenských aliancí své doby, která významně ovlivnila evropské mocenské poměry.
Jeho taktika kombinovala odhodlání, rychlost a schopnost využít terénu, což mu umožňovalo často překonávat početní nevýhodu. Evženův vojenský odkaz je připomínán nejen v rakouské a německé vojenské tradici, ale i v širším evropském kontextu, kde je považován za symbol schopného a statečného vojevůdce, který dokázal čelit silným protivníkům a změnit běh dějin.
Narodil se 18. října 1663 v Paříži.
Ludvík XIV. mu odmítl udělit velení pluku, pravděpodobně kvůli rodinným intrikám a jeho vzhledu, což vedlo k jeho odchodu do služeb rakouských Habsburků.
Mezi nejvýznamnější patří bitva u Vídně (1683), bitva u Zenty (1697), bitva u Höchstädtu (1704), bitva u Turína (1706), bitva u Petrovaradinu (1716) a dobytí Bělehradu (1717).
Byli blízkými spojenci a přáteli, jejich spolupráce byla klíčová pro vítězství spojenců ve válce o španělské dědictví a získali přezdívku "Dvojčata".
Zanechal odkaz jako mistr rychlých manévrů, taktiky a schopnosti vést početně slabší armády k vítězství, což ovlivnilo vojenské strategie v Evropě.
Je pohřben v katedrále sv. Štěpána ve Vídni.