Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
Rakouský polní maršál Marie Terezie, který v bitvě u Kolína uštědřil pruskému králi Fridrichovi II. jeho první velkou porážku.
Leopold Josef Maria hrabě z Daunu, kníže z Thiana, patří mezi významné rakouské polní maršály 18. století, který sehrál klíčovou roli v několika zásadních konfliktech své doby, zejména ve válkách o rakouské dědictví a sedmileté válce. Jeho vojenská kariéra byla poznamenána pečlivým a opatrným velením, které mu vyneslo uznání jako jednoho z nejvýznamnějších vojevůdců habsburské monarchie.
Daunova schopnost organizovat a vést armádu, stejně jako jeho podíl na reformách vojenského výcviku, měly dlouhodobý dopad na rakouské ozbrojené síly. Jeho vítězství, například u Kolína, představovala první vážnou porážku Fridricha Velikého, což podtrhuje jeho strategický význam v evropských vojenských dějinách.
Leopold Josef Maria se narodil 24. září 1705 ve Vídni do starého šlechtického rodu Daunů, jehož kořeny sahají do Porýní. Jeho otec, Wirich Filip hrabě z Daunu, byl rovněž polním maršálem, což výrazně ovlivnilo jeho životní dráhu. Matka byla Marie Barbora hraběnka z Herbersteinu. Původně byl určen pro církevní dráhu, avšak jeho přirozený sklon k vojenské službě, podporovaný rodinnou tradicí, vedl k tomu, že již v roce 1718 vstoupil do císařské armády.
V mládí absolvoval první vojenské zkušenosti ve válce o čtyřspolkovou alianci na Sicílii, kde sloužil v pluku svého otce. Postupně si vybudoval reputaci schopného důstojníka, který se aktivně účastnil válek o polské následnictví i tažení proti Turkům, což položilo základy jeho pozdějšího vzestupu na vojenské žebříčku.
Po vstupu do armády v roce 1718 se Daun rychle vypracoval na velícího plukovníka pěšího pluku, jehož čestným majitelem byl jeho otec. Během války o polské následnictví (1734–1735) získal cenné zkušenosti v Itálii a na Rýně. Po skončení této války byl jmenován císařským komořím a generálmajorem, a po tažení proti Turkům v letech 1737–1739 povýšen na polního podmaršálka.
V době válek o rakouské dědictví vstoupil Daun do konfliktu jako plukovník-majitel pěšího pluku. Po bitvách u Hohenfriedbergu a Žďáru byl povýšen na polního zbrojmistra. Významně se podílel na tvorbě výcvikového řádu pro pěchotu a jezdectvo, což vedlo k jeho jmenování ředitelem vojenské akademie Marie Terezie ve Vídeňském Novém Městě v roce 1751 a velícím generálem ve Vídni.
Po vítězství u Kolína v roce 1757 a po porážce prince Karla Alexandra Lotrinského u Štěrbohol a Lutynie převzal Daun vrchní velení rakouské armády. V letech 1758–1759 zmařil plány Fridricha II. na dobytí Olomouce a zvítězil v bitvách u Hochkirchu a Maxenu. Přesto nesl částečnou odpovědnost za porážky u Lehnice a Torgavy v roce 1760, po nichž byl jmenován státním ministrem a prezidentem dvorské válečné rady.
Daun zde dosáhl prvního rozhodujícího vítězství nad Fridrichem Velikým, čímž výrazně ovlivnil průběh sedmileté války a získal první Velký kříž Vojenského řádu Marie Terezie.
Daun překvapil Fridricha II. a způsobil mu těžkou porážku, přestože nedokázal vítězství plně využít kvůli nevyužití příležitosti k pronásledování nepřítele.
Daun obklíčil a donutil k kapitulaci pruský sbor generála Friedricha Augusta von Fincka, což představovalo významný úspěch v manévrovací válce.
Daun utrpěl porážku, která byla částečně přičítána jeho opatrnosti a pomalosti v rozhodování.
Daun byl poražen v této velké bitvě, při níž byl těžce raněn a musel odejít do Vídně na zotavenou.
Leopold Josef z Daunu je často přirovnáván k římskému generálovi Fabiovi Cunctatorovi pro svou opatrnou a promyšlenou taktiku, která byla v kontrastu s agresivním stylem Fridricha Velikého. Ačkoliv byl kritizován za nedostatek iniciativy při využívání vítězství, jeho schopnost udržet stabilní odpor a organizovat armádu byla klíčová pro přežití habsburských sil v náročných konfliktech. Jeho práce na reformách armády a založení vojenské akademie měla dlouhodobý dopad na kvalitu rakouského vojska. Maria Terezie jej označila za „spasitele svých států“ a jeho památka byla uctěna monumentem ve vídeňském augustiniánském kostele.
Narodil se 24. září 1705 ve Vídni.
Významně se uplatnil ve válce o rakouské dědictví a sedmileté válce.
Jeho nejvýznamnější vítězství bylo v bitvě u Kolína v roce 1757, kde porazil Fridricha Velikého.
Podílel se na reformě armády a založení vojenské akademie Marie Terezie ve Wiener-Neustadtu.
Daun byl opatrný a strategický protivník Fridricha Velikého, který jej několikrát porazil, ale také utrpěl porážky.
Zemřel 5. února 1766 ve Vídni.