Bitva u Mühlberku

Po šíření protestantské reformace v Německu po roce 1517 se vytvořila výrazná náboženská a politická opozice vůči katolické Svaté říši římské a jejímu císaři Karlu V. Pokusy o smíření mezi luterány a katolíky na říšských sněmech ve Špýru v letech 1526 a 1529 selhaly, což vedlo k vytvoření šmalkaldského spolku v roce 1531, vojenské aliance protestantských knížat včetně saského kurfiřta Jana Fridricha a lankraběte Filipa I. Hesenského.

Karel V. se zpočátku vyhýbal přímému konfliktu se spolkem, protože potřeboval německé státy pro své války s Osmanskou říší a také kvůli podpoře Francie, která byla hlavním nepřítelem Habsburků. Po skončení válek s Francií a oslabení turecké hrozby se však císař mohl plně zaměřit na potlačení vnitřní protestantské opozice. V roce 1546 začala šmalkaldská válka, v níž se císař spojil s některými protestantskými knížaty, například s Mauricem Saským, který se postavil proti svému příbuznému Janu Fridrichovi.

Protestantské síly tvořilo 7 až 12 tisíc mužů pod velením saského kurfiřta Jana Fridricha, kteří tábořili u Mühlberka. Jan Fridrich se domníval, že má situaci pod kontrolou, a proto podcenil stráže. Císařská armáda pod vedením Karla V. čítala asi 16 až 20 tisíc mužů, včetně zkušených tercio jednotek z Lombardie, Neapole a Maďarska, a byla doprovázena vojsky vévody z Alby a Mauricem Saským. Karel V. překročil řeku Labe a rozhodl se zaútočit navzdory názoru svých generálů.

Jan Fridrich nechal jen malý počet vojáků hlídat břeh Labe, který považoval za příliš široký na překročení. Císařské jednotky využily překvapení a hustou mlhu, aby překročily řeku, přičemž veteráni z tercio jednotek se dostali na druhý břeh a odstranili stráže. Díky pomoci místního farmáře a zajištění pontonového mostu se podařilo přebrodit většinu císařské armády.

Jan Fridrich byl překvapen a nejprve nařídil ústup k opevněným městům, ale brzy si uvědomil, že jeho vojska jsou příliš pomalá. Rozhodl se proto postavit na bojišti u lesa, aby zabránil obklíčení a zajistil únikovou cestu. Bitva začala večer; saská armáda, složená převážně z rolníků, dokázala odrazit první útoky uherské jízdy, ale početní převaha a lepší výcvik císařských jednotek rozhodly o vítězství.

Císařská jízda na křídlech prolomila slabé body saské armády, zatímco tercio jednotky prorazily střed. Jan Fridrich byl zraněn a zajat. Většina jeho vojska byla zabita nebo zajata.

Protestantská armáda utrpěla těžké ztráty, odhady hovoří o 2 000 až 3 000 padlých a mnoha zajatých, včetně ztráty téměř celé dělostřelecké výzbroje a praporů. Na straně císařské armády bylo zaznamenáno asi 50 padlých. Ztráty jsou doloženy v uvedených číslech.

Porážka u Mühlberka znamenala definitivní konec šmalkaldského spolku, který byl následně rozpuštěn. V Německu se postupně vzdala všechna odbojná města císaři Karlu V. a protestantská opozice byla výrazně oslabena.

V zemích Koruny české umožnila císařská výhra českému králi Ferdinandovi potrestat stavy za neposkytnutí vojenské pomoci. Ferdinand využil situace k oslabení stavovské opozice, zejména městského stavu, a udělil milost většině šlechticů, kteří se podřídili.

Dlouhodobě bitva potvrdila náboženskou a politickou dominanci katolické strany ve Svaté říši římské, i když náboženské spory v Německu pokračovaly až do míru v Augsburku v roce 1555.