Bitva u Las Navas de Tolosa

Bitva u Las Navas de Tolosa byla zlomovým bodem v dějinách středověkého Španělska a reconquisty. Po arabské invazi v roce 711 ovládli muslimové většinu Pyrenejského poloostrova, ale sever zůstal pod kontrolou křesťanských království, která byla dlouho roztříštěná a vnitřně rozdělená. V roce 1172 sjednotili muslimský Al-Andalus Almohadé, kteří se připravovali na expanzi proti Kastilii.

V roce 1211 překročil Muhammad al-Nazir s velkou armádou Gibraltar a zahájil invazi do křesťanských území. Papež Inocenc III. v reakci na tuto hrozbu vyhlásil proti španělským Maurům křížovou výpravu, což umožnilo vznik široké křesťanské koalice pod vedením Alfonse VIII. Kastilského.

Muslimská armáda byla složena z vojáků z celého muslimského světa, včetně bojovníků z Íránu, Turkestánu, Tunisu, Alžírska a Pyrenejského poloostrova. Většinu tvořilo jezdectvo, včetně tureckých jízdních lučištníků, a elitní garda chalífy byla tvořena africkými muži tmavé pleti. Armáda byla početně větší než křesťanská a byla přesvědčena o svém vítězství.

Křesťanské vojsko tvořili vojáci a šlechtici z celé Evropy, včetně rytířů a žoldnéřů. Těžká jízda v sevřených formacích byla hlavní silou, motivovaná papežskou křížovou výpravou a příslibem odpuštění hříchů. Velitelé byli Alfons VIII. Kastilský, Sancho VII. Navarrský, Petr II. Aragonský a Alfons II. Portugalský (portugalský kontingent vedl Gomes Ramires).

Almohadský chalífa Muhammad al-Nazir opevnil horské průsmyky v pohoří Sierra Morena a plánoval vyčerpat křesťanské vojsko blokádou. Křesťané však díky místnímu ovčákovi obešli opevnění a dostali se muslimům do zad. Bitva začala rozdělením křesťanských sil na tři části: levé křídlo vedl Petr II. Aragonský, pravé Sancho VII. Navarrský a střed Alfons VIII. Kastilský.

Křesťanská křídla zatlačila muslimské jezdce do skalnatých kopců, kde byli pobíjeni. Ve středu se muslimům zpočátku dařilo, ale Alfons VIII. osobně vedl protiútok a situaci zvrátil. Rozhodující moment nastal, když Sancho VII. prorazil palisádu a zlikvidoval osobní stráž chalífy, který uprchl z bojiště.

Útěk chalífy způsobil paniku v muslimské armádě, která se dala na ústup a byla masakrována. Křesťané získali bohatou kořist, včetně chalífova stanu a standarty, která byla poslána papeži.

Ztráty muslimské armády byly extrémně vysoké, včetně téměř úplného vyhlazení válečné aristokracie v muslimském Španělsku a severní Africe. Křesťanské ztráty byly výrazně nižší, podle anglické Wikipedie asi 2 000 mužů, přičemž padli i významní velitelé rytířských řádů. Přesné počty ztrát nejsou ve zdrojích spolehlivě doloženy.

Porážka u Las Navas de Tolosa zásadně urychlila úpadek Almohadské říše jak na Pyrenejském poloostrově, tak v severní Africe. Křesťané krátce po bitvě obsadili několik měst a hradů, což otevřelo cestu k dalšímu postupu do Andalusie. Almohadská říše se začala rozpadat a do padesáti let zcela zanikla.

Bitva znamenala zlom v reconquistě – křesťanská království postupně dobývala další muslimská území, až zůstala pouze Granada, která padla v roce 1492. Bitva u Las Navas de Tolosa tak ovlivnila nejen španělské, ale i evropské dějiny a otevřela cestu k definitivnímu vítězství křesťanů na Pyrenejském poloostrově.