Bitva u Río Salada

Bitva na Río Salado byla poslední velkou bitvou reconquisty na Pyrenejském poloostrově. Po vítězství kastilského krále Alfonse XI. v kampani u Teby v roce 1330 hledal sultán Granady Muhammed IV. pomoc u marínovského sultána Abu al-Hasana, aby zajistil přežití svého emirátu.

Marínovci, kteří v té době dosáhli největšího územního rozmachu v Africe, změnili po nástupu Abu al-Hasana v roce 1331 svou politiku vůči Pyrenejskému poloostrovu. Vyslali vojsko a flotilu na pomoc Granadě, což vedlo k dobytí Gibraltaru v roce 1333 a následně k pokusu o obnovení muslimské moci na Iberském poloostrově. V roce 1340 se marínovská armáda vylodila v Gibraltaru a zahájila obléhání Tarify, což vyvolalo rozhodující střet s křesťanskými silami.

Křesťanské síly tvořili vojáci Kastilie pod vedením krále Alfonse XI. a vojáci Portugalska pod vedením krále Afonsa IV. Kastilci nasadili 8 000 rytířů a 12 000 pěšáků, Portugalci přispěli 1 000 rytíři a posádka Tarify čítala 1 000 mužů. Křesťanské vojsko bylo posíleno také vojenskými řády, například řádem svatojakubských rytířů.

Muslimské síly tvořili vojáci Marínovců pod vedením sultána Abu al-Hasana a vojáci Granadského emirátu pod vedením emíra Yusufa I. Odhady jejich počtu se různí – některé prameny uvádějí až 60 000 až 70 000 mužů, jiné dokonce vyšší čísla, která jsou však považována za nadsazená. Muslimské síly měly také početnou jízdu a pěchotu a byly podporovány loďstvem.

Počátkem října 1340 byla Tarifa obležena muslimskými vojsky, která však byla závislá na zásobování z Afriky. Křesťanské flotily pod velením portugalského admirála Manuela Pessanhy a genovského velitele Gil Bocanegry přerušily zásobovací trasy a situace obléhatelů se zhoršila.

Křesťanské vojsko vyrazilo ze Sevilly 15. října a 26. října překročilo hranici do nepřátelského území. V noci před bitvou poslal Alfons XI. 1 000 jezdců a 4 000 pěšáků do Tarify, aby posílili posádku a překvapili nepřátelskou týlovou stráž. Tato akce nebyla muslimským velením správně zaznamenána, což mělo vážné důsledky pro další průběh bitvy.

Bitva začala 30. října v 9 hodin ráno. Kastilská přední linie narazila na silný odpor při přechodu řeky Salado, ale po posílení 1 500 rytíři se jí podařilo řeku překročit. V centru prolomili kastilští rytíři a řád svatojakubských rytířů nepřátelskou linii a zaútočili na tábor sultána Abu al-Hasana. Současně posádka Tarify zaútočila na týl muslimských sil. Když se část křesťanských vojsk vrátila z plenění tábora a zaútočila na muslimy zezadu, marínovská armáda se zhroutila a dala se na útěk.

Portugalské síly mezitím překročily řeku a po posílení Pedro Núñezem rozdrtily granadský kontingent. Bitva trvala přibližně tři hodiny a skončila naprostým vítězstvím křesťanů.

Konkrétní počty ztrát nejsou ve zdrojích spolehlivě doloženy. Je však uvedeno, že ztráty muslimských vojsk byly velmi vysoké, včetně smrti významných osobností a členů sultánovy rodiny.

Bitva na Río Salado znamenala rozhodující porážku Marínovců, kteří se po ní stáhli zpět do Afriky. Žádná muslimská armáda již nikdy nevpadla na Pyrenejský poloostrov a kontrola nad Gibraltarským průlivem přešla do rukou křesťanů, konkrétně Kastilie a jejích spojenců.

Válka s Granadou pokračovala ještě deset let, během nichž Kastilie získala několik menších územních zisků. Nejvýznamnějším úspěchem bylo dobytí města Algeciras v roce 1344 po dvouletém obléhání. Gibraltar zůstal v muslimských rukou až do roku 1462, kdy jej Kastilie definitivně dobyla. Bitva na Río Salado tak předznamenala konec muslimské moci na Iberském poloostrově a otevřela cestu k úplnému dobytí Granady v roce 1492.