Bitva u Bailénu

V roce 1793 se Španělsko zapojilo do boje proti revoluční Francii, avšak tato účast byla neúspěšná a vedla k míru v Basileji v roce 1795, kdy se Španělsko stalo závislým na Francii. Po vypuknutí napoleonských válek se Španělsko znovu ocitlo ve válce s Velkou Británií a v bitvách u Cape Finisterre a Trafalgaru přišlo o svou flotilu.

V roce 1807 vstoupila do Španělska francouzská vojska, což vyvolalo odpor a povstání, které bylo krvavě potlačeno maršálem Muratem. Napoleon následně dosadil na španělský trůn svého bratra Josefa Bonaparta, což vedlo k rozsáhlé guerillové válce a povstání proti francouzské okupaci.

Francouzské síly pod velením generála Duponta čítaly přibližně 20 000 mužů, z nichž většina byli nezkušení nováčci. Dupontův sbor byl rozdělen a část sil byla vyslána na různá místa v Andalusii, což vedlo k jejich rozptýlení a oslabení.

Španělskou armádu vedl generál Francisco Javier Castaños, který disponoval silnou armádou o 25 000 až 30 000 mužích a menší třítisícovou armádou generála Redinga. Španělé měli za cíl zastavit francouzský postup a osvobodit Andalusii od okupace.

Po potlačení madridského povstání byl Dupontův sbor vyslán do Cádizu, přičemž postupoval přes Sierra Morena a obsadil Córdobu, kterou následně vyplenil. Zprávy o povstání v Seville přiměly Duponta stáhnout se k Andújaru a čekat na posily.

Redingova španělská armáda obsadila Jaén a 16. července zaútočila na Mengibar, kde prorazila francouzskou obranu a obsadila Bailén. Generál Gobert byl při protiútoku smrtelně zraněn a francouzské jednotky se stáhly.

18. července Reding znovu obsadil Bailén a odřízl Dupontovi ústupovou cestu. 19. července se francouzské jednotky pokusily prorazit španělské linie, ale byly zastaveny silnou obranou a demoralizovány, přičemž část švýcarských vojáků přešla na stranu Španělů.

Po několika neúspěšných útocích a příchodu Castañosovy armády Dupont kapituloval. Generál Vedel se pokusil o ústup, ale po výhrůžkách španělského velení také složil zbraně.

Podle anglické Wikipedie bylo zajato 17 000 francouzských vojáků a francouzské ztráty na padlých a raněných činily přibližně 2 000 mužů (odhad). O španělských ztrátách zdroje konkrétní čísla neuvádějí.

Bitva u Bailénu byla první vážnou pozemní porážkou francouzské armády během napoleonských válek a znamenala těžkou ránu pro Napoleona. Pro jeho nepřátele to byl signál, že lze francouzskou armádu porazit, což inspirovalo další evropské státy k odporu.

Po této porážce následoval ústup francouzských vojsk z velké části Španělska a posílení španělského odporu. Napoleon byl nucen osobně zasáhnout a poslat do Španělska hlavní síly, což vedlo k dlouhodobé a vyčerpávající válce na Pyrenejském poloostrově.