Bitva u Montgisardu

V roce 1177 plánoval jeruzalémský král Balduin IV. spolu s Filipem z Alsaska a Byzantskou říší útok na Egypt, který však nebyl realizován. Většina křižáckých sil byla mezitím odvedena na sever Sýrie k obléhání Harimu, což oslabilo obranu Jeruzalémského království.

Saladin využil této situace a s velkou armádou vytáhl z Egypta do Svaté země. Po vyhnutí se templářům u Gazy pokračoval na Askalon a poté zamýšlel táhnout na Jeruzalém, neboť obrana království byla značně oslabena a cesta na Svaté město byla volná.

Křižácké síly vedené králem Balduinem IV. čítaly podle různých pramenů 375 až 500 rytířů a templářů, doplněných o 2 500 až 4 000 pěších a lučištníků. Mezi významné velitele patřili také Renaud de Châtillon, bratři Baldwin a Balian z Ibelinu, Reginald Grenier a Joscelin III. z Edessy. Velitel templářů Odo de St Amand přivedl 80 templářských rytířů.

Saladin velel armádě, jejíž síla je v pramenech uváděna různě: William z Tyru píše o 26 000 mužích, jiný kronikář uvádí 12 000 Turků a 9 000 Arabů. Saladinova armáda byla složena z mamlúků, ghulámů, jezdců i pěchoty a byla výrazně početnější než křižácké síly.

Saladin po obklíčení Askalonu ponechal část své armády na blokádu města a s hlavními silami pokračoval směrem na Jeruzalém. Balduin IV. se s malou skupinou rytířů dostal do Askalonu těsně před obklíčením a tajně vyslal posla k templářům, aby zaútočili na zadní řady muslimského vojska.

Po úspěšném útoku templářů na muslimské zadní voje provedl Balduin výpad z Askalonu a společně s templáři rozprášili muslimské oddíly blokující město. Poté začali křižáci pronásledovat hlavní Saladinovu armádu, která byla roztažená a podcenila hrozbu ze strany Balduina.

Dne 25. listopadu 1177 došlo u Montgisardu k překvapivému útoku křižáků na Saladinovu armádu. Křižácká těžká jízda rozrazila saracénský zadní voj, který postupoval příkrým úvalem. Do boje se zapojily další oddíly, což vedlo k velkému zmatku v řadách muslimů.

Saladinova osobní garda byla pobita při obraně svého velitele, Saladin sám unikl na rychlém velbloudu zpět do Egypta. Bitva trvala až do západu slunce a skončila drtivou porážkou Saladinovy armády.

Podle zprávy Rogera de Moulins padlo na křižácké straně 1 100 mužů a 750 bylo raněno. Ze Saladinovy armády přežila zhruba desetina vojska, přesné počty však nejsou ve zdrojích spolehlivě doloženy a odhady se různí.

Bitva u Montgisardu znamenala pro křižáky významné vítězství a posílila prestiž krále Balduina IV., který byl navzdory svému zdravotnímu stavu schopen vést úspěšnou obranu království. Saladinova porážka byla v muslimských pramenech považována za natolik těžkou, že ji zcela odčinil až jeho triumf u Hattínu o deset let později.

Na místě bitvy nechal Balduin IV. postavit benediktinský klášter zasvěcený svaté Kateřině Alexandrijské. Porážka Saladina zabránila jeho pokusu o dobytí Jeruzaléma v roce 1177 a umožnila křižákům udržet své pozice ve Svaté zemi ještě několik let.