Bitva u Ajn Džalútu

Po nástupu Möngke Chána na velkokhána v roce 1251 pokračovala mongolská expanze na západ pod velením jeho bratra Hulegu Chána, který dobyl a zničil Bagdád v roce 1258 a později i Damašek, hlavní město Ajjúbovců. Hulegu požadoval kapitulaci Egypta, kterou mamlúcký sultán Kutuz odmítl a poslal Huleguovi posly s hlavami na bráně Káhiry. Po smrti Möngkeho Chána v boji proti jižní Song se Hulegu vrátil do Mongolska se zbytkem armády, zanechávajíc asi 10 000 vojáků pod velením Kitbugy na západ od Eufratu.

Kutuz rychle shromáždil armádu v Káhiře a vyrazil do Palestiny, aby čelil mongolské hrozbě, zatímco mamlúcký generál Bajbars vedl průzkumné a útočné akce proti mongolským pozicím. Mamlúkové také vyjednávali s křižáky v Akkonu, kteří zůstali neutrální a umožnili průchod mamlúcké armádě.

Mongolské síly pod velením Kitbugy čítaly přibližně 10 000 až 12 000 jezdců, včetně gruzínských a arménských jednotek, a některých křesťanských spojenců. Mamlúckou armádu vedli sultán Kutuz a generál Bajbars, kteří měli k dispozici až 20 000 vojáků z Egypta a Sýrie, včetně Kipčaků a dalších muslimských skupin.

Mamlúkové využili znalosti terénu a taktiku ústupků a přepadení, aby přiměli mongolskou armádu k nevýhodné pozici v horách u pramenů Ajn Džálút, kde plánovali rozhodující bitvu.

Bitva začala mongolským postupem, kdy Kitbuga vedl své síly včetně gruzínských a arménských jednotek. Bajbars vedl menší jednotky, které prováděly útočné a ústupové manévry, aby vyprovokovaly mongolskou armádu k pronásledování.

Mamlúkové skryli většinu svých sil v horách a lesích v okolí, kde připravili past. Mongolové, přesvědčeni o ústupu nepřítele, se nechali vtáhnout do horského terénu, kde je mamlúcké jednotky obklíčily a zasypaly šípy.

Mongolové bojovali zuřivě a pokusili se prorazit obklíčení. Sultán Kutuz vedl osobní útok na oslabené levé křídlo mongolské armády, čímž zvrátil průběh bitvy ve prospěch mamlúků. Kitbuga padl v boji a mongolská armáda byla nucena ustoupit směrem k Bejsanu, kde se pokusila o protiútok, ale nakonec byla poražena.

Přesná čísla ztrát nejsou spolehlivě doložena, zdroje uvádějí pouze, že mnoho Mongolů, včetně jejich velitele Kitbugy, padlo. Odhady se liší a nejsou v dostupných pramenech přesně specifikovány.

Po porážce u Ajn Džálútu Hulegu Chán nechal popravit posledního ajjúbovského emíra Aleppa a Damašku, An-Nasíra Jusufa, který byl v zajetí. Mamlúkové dobyli Damašek pět dní po bitvě a do měsíce i Aleppo.

Na cestě zpět do Káhiry byl sultán Kutuz zavražděn v spiknutí vedeném Bajbarsem, který se stal novým sultánem. Mamlúkové následně porazili další mongolskou výpravu u Homsu, čímž ukončili první mongolskou expedici do Sýrie.

Bitva znamenala první trvalé zastavení mongolské expanze na západ a byla jedním z klíčových momentů, které zabránily mongolskému postupu do Arabského poloostrova a Evropy. Dlouhodobě upevnila mamlúckou moc v regionu a vedla k postupnému zániku křižáckých států v Svaté zemi.