Bitva u Megidda

Bitva u Megida byla součástí bojů na Blízkovýchodní frontě první světové války. Počátkem války se Osmanská říše připojila k Ústředním mocnostem a v letech 1915–1916 podnikla neúspěšné útoky na Suezský průplav, který byl klíčový pro britské spojení s Indií a dalšími koloniemi. Britské síly pod vedením generála Murrayho postupně zatlačily osmanská vojska zpět přes Sinaj a do Palestiny, kde však v prvních dvou bitvách o Gazu utrpěly porážku.

V roce 1916 vypuklo arabské povstání proti osmanské nadvládě, které podpořil i britský důstojník T. E. Lawrence. Po dobytí Akaby v červenci 1917 získali Arabové přístup k zásobování a mohli rozšířit své operace na sever. V roce 1917 převzal velení britských sil generál Edmund Allenby, který po posílení svých jednotek dobyl Jeruzalém a v roce 1918 pokračoval v ofenzivě směrem na sever Palestiny.

Na straně Dohody stála Egyptská expediční armáda, složená z britských, indických, australských a novozélandských jednotek, posílená francouzským detašmentem a arabskými povstalci vedenými princem Fajsalem. Velitelem spojeneckých sil byl generál Edmund Allenby. Arabská Severní armáda operovala východně od Jordánu a blokovala osmanské posádky.

Osmanskou obranu tvořila Yildirimská armádní skupina pod velením německého generála Otto Limana von Sanderse, která zahrnovala tři armády (Osmá, Sedmá a Čtvrtá armáda) rozmístěné od pobřeží Středozemního moře až po vnitrozemí Palestiny a Jordán. Osmanské síly byly podporovány německými jednotkami a technikou.

Bitva začala 19. září 1918 mohutným útokem britských a indických pěších divizí XXI. sboru na pobřežním úseku fronty, kde byla osmanská obrana nejzranitelnější. Po prolomení linie v oblasti Šaronské planiny vtrhly do průlomu jízdní jednotky Desert Mounted Corps a rychle postupovaly do týlu osmanských armád.

Současně arabská Severní armáda zahájila útok na železniční uzel v Dará, čímž narušila osmanské zásobovací a ústupové trasy. V Judejských horách sváděly britské jednotky XX. sboru boje, aby zabránily ústupu osmanské Sedmé armády přes Jordán.

Britské a spojenecké jednotky obsadily klíčová města a železniční uzly jako Tulkarm, Nábulus, Nazaret, Afulah a Beisan, čímž dokonale odřízly osmanské síly od ústupu. Následné boje probíhaly i v oblasti Ammanu a Es Saltu, kde byla osmanská Čtvrtá armáda rovněž poražena.

V důsledku rychlého postupu spojeneckých sil a zhroucení osmanské obrany padly do zajetí desetitisíce osmanských vojáků a spojenci obsadili rozsáhlá území v Palestině a Sýrii.

Podle anglické Wikipedie byly výsledkem bitvy "mnoho desítek tisíc zajatců" na straně Osmanské říše; přesná čísla ztrát jednotlivých stran nejsou ve zdrojích spolehlivě doložena.

Bitva u Megida znamenala definitivní zhroucení osmanských obranných pozic na syrsko-palestinské frontě. Spojenecké síly po vítězství rychle obsadily Dará, Damašek a pokračovaly až k Aleppu, čímž otevřely cestu k úplné porážce Osmanské říše na Blízkém východě.

Výsledkem bitvy bylo nejen vojenské vítězství, ale také zásadní změna politické situace v regionu. Osmanská říše byla nucena 30. října 1918 podepsat Mudroské příměří, čímž ukončila svou účast v první světové válce a otevřela cestu k rozpadu říše a vzniku nových států na Blízkém východě.