Jomkipurská válka

Jomkipurská válka vypukla 6. října 1973, kdy koalice Egypta a Sýrie za podpory dalších arabských zemí zahájila překvapivý útok na Izraelem okupované oblasti Suezského průplavu a Golanských výšin během židovského svátku Jom kipur. Po ukončení opotřebovací války došlo k mocenským změnám v Egyptě a Sýrii, kdy Anvar Sádát a Háfiz Asad upevnili své pozice a připravovali se na konflikt s Izraelem.

Egyptský prezident Sádát, ačkoliv byl pro prodloužení příměří, hledal konfrontační cestu k upevnění své moci a arabského sebevědomí, a proto připravoval omezenou válku s cílem získat zpět část okupovaných území. Sýrie pod vedením Asada odmítala mírové návrhy a usilovala o zničení Izraele. Velmoci, zejména USA a SSSR, se snažily udržet rovnováhu a zabránit konfliktu, ale jejich snahy byly neúspěšné.

Egyptská armáda byla modernizována a vybavena sovětskými zbraněmi, včetně protiletadlových systémů, tanků a řízených protitankových střel, a připravovala se na překročení Suezského průplavu v rámci operace Badr. Sýrie také modernizovala své síly a spolupracovala s Egyptem pod společným velením. Izrael disponoval silnou armádou s moderními zbraněmi od USA, včetně stíhacích letounů Phantom II a Skyhawk, ale podceňoval připravenost protivníka a odmítal varování o blížícím se útoku.

V den vypuknutí války 6. října 1973 egyptská vojska překročila Suezský průplav a napadla izraelské pozice Bar Levovy linie, zatímco syrské jednotky zaútočily na Golanské výšiny. Izrael byl překvapen a v prvních dnech války se ocitl v defenzívě s těžkými ztrátami. Po několika dnech mobilizace a reorganizace se Izraelským obranným silám podařilo zastavit syrský útok na Golanských výšinách a zatlačit syrské jednotky zpět.

Na Sinajském poloostrově Izrael stabilizoval frontu, zastavil egyptský útok a následně překročil Suezský průplav, čímž ohrozil egyptské armády. Boje pokračovaly s tvrdým odporem na všech frontách. Obě strany nakonec přijaly příměří zprostředkované OSN, které však krátce poté zkolabovalo a bojové akce pokračovaly až do druhého příměří 25. října, které ukončilo konflikt.

Zdroj neuvádí přesná čísla ztrát na obou stranách, pouze konstatuje, že Izrael zaznamenal těžké ztráty v prvních dnech války a že obě strany utrpěly značné ztráty během bojů.

Válka měla významné důsledky jak vojenské, tak politické. Arabský svět, ponižený porážkou v roce 1967, získal psychologickou satisfakci díky počátečním i pozdějším úspěchům v roce 1973. Izrael, přestože dosáhl vojenského vítězství, si uvědomil, že jeho budoucí vojenská dominance není jistá.

Tyto změny přispěly k izraelsko-palestinskému mírovému procesu, který vyvrcholil Camp Davidskými dohodami v roce 1978, kdy Izrael vrátil Sinajský poloostrov Egyptu a byla podepsána mírová smlouva, což byl první případ, kdy arabská země uznala Izrael. Egypt se postupně odklonil od Sovětského svazu a opustil východní blok.