Šestidenní válka

Šestidenní válka vypukla v kontextu dlouhodobého napětí mezi Izraelem a arabskými sousedy, zejména Egyptem, Sýrií a Jordánskem, které vyvrcholilo v květnu 1967, kdy egyptský prezident Gamál Násir nařídil odchod jednotek OSN ze Sinajského poloostrova a uzavřel Tiránskou úžinu pro izraelské lodě, což Izrael považoval za válečný akt.

Napětí dále eskalovalo kvůli hraničním střetům, syrskému ostřelování izraelských osad z Golanských výšin a politickým manévrům v regionu, včetně uzavření obranných smluv mezi Egyptem a Jordánskem a přistoupení dalších arabských států do koalice proti Izraeli. Sovětské dezinformace o koncentraci izraelských jednotek na syrské hranici rovněž přispěly k vyostření situace.

Izrael disponoval přibližně 70 000 vojáky, 600 tanky a 250 letadly, rozdělenými do tří obrněných divizí a několika brigád na severní a západní hranici. Velitelé jako generál Israel Tal, Moše Dajan a Ariel Šaron vedli útoky na Sinaj, Jordánsko a Sýrii. Izraelci plánovali preventivní útok s cílem zničit egyptské letectvo a rychle prolomit obranu na Sinaji.

Arabská koalice měla kolem 280 000 vojáků, 1 000 tanků a 1 100 obrněných transportérů, přičemž Egypt měl 8 divizí na Sinaji s 80 000 vojáky a 800 tanky, Jordánsko 7 brigád s 250 tanky a Sýrie 5 brigád s 250 tanky. Velitelé arabských armád byli rozděleni, Egypt vedl Gamál Násir, Jordánsko král Husajn a Sýrii spojovala obranná smlouva s Egyptem. Arabové očekávali izraelský útok, ale jejich příprava byla nedostatečná.

Válka začala 5. června 1967 operací Moked, kdy izraelské letectvo zaútočilo překvapivě na egyptská letiště a zničilo 90 % egyptského letectva na zemi, čímž získalo vzdušnou převahu. Egypt přitom falešně informoval Jordánsko a Sýrii o úspěšném odražení útoku, což vedlo k jejich vstupu do konfliktu.

Současně izraelské pozemní jednotky zahájily postup na Sinaj a do Pásma Gazy, kde tři izraelské obrněné divize postupovaly proti sedmi egyptským divizím, prolomily první obranné linie a postupovaly do hloubky Sinaje. Syrské a jordánské jednotky zahájily útoky na izraelské pozice, ale byly odraženy a utrpěly těžké ztráty.

Jordánská armáda zaútočila na západní Jeruzalém a další oblasti, ale izraelská obrana byla úspěšná. Izrael prioritně zaměřil síly proti Egyptu, zatímco syrská a jordánská fronta byla považována za vedlejší. Boje skončily 10. června, kdy Izrael ukončil bojové akce a ovládl strategická území.

Izraelské ztráty byly méně než 1 000 padlých, zatímco arabská koalice utrpěla více než 15 000 padlých (odhady). Dále zahynulo 20 izraelských civilistů při arabských náletech na Jeruzalém, 15 příslušníků OSN v Sinaji a 34 amerických vojáků při incidentu USS Liberty. Přesná čísla ztrát jsou předmětem odhadů a nejsou zcela jednoznačně doložena.

Výsledek války zásadně změnil geopolitickou situaci na Blízkém východě. Izrael získal kontrolu nad Sinajským poloostrovem, Pásmem Gazy, Západním břehem Jordánu včetně Východního Jeruzaléma a Golanskými výšinami, což ovlivnilo regionální mocenské poměry až do současnosti.

Násir po porážce rezignoval, ale byl po protestech znovu reinstalován. Egypt uzavřel Suezský průplav na osm let (1967–1975). Válka také vedla k masovému vysídlení stovek tisíc Palestinců a Syřanů z okupovaných území, což mělo dlouhodobé humanitární a politické dopady. Konflikt rovněž prohloubil napětí mezi Izraelem a arabskými státy a připravil půdu pro další střety.