Bitva u Hattínu

Bitva u Hattínu se odehrála v kontextu dlouhodobého konfliktu mezi křižáckými státy v Levantě a muslimskými silami pod vedením Saladina, který sjednotil Egypt a Sýrii pod svou vládou a usiloval o znovudobytí Jeruzaléma. Po smrti jeruzalémského krále Balduina IV., který trpěl malomocenstvím, nastoupil na trůn Guy de Lusignan, jehož vláda byla poznamenána vnitřními spory mezi domácí šlechtou a nově příchozími rytíři z Evropy. Tyto rozpory oslabily křižácké státy v době, kdy Saladin zintenzivnil své vojenské tažení proti nim.

Napětí vyvrcholilo, když Renaud de Châtillon porušil příměří a napadl muslimskou karavanu, což vedlo k obnovení válečných akcí. Saladin zahájil obléhání Tiberiady, která byla strategicky důležitá, a křižáci pod tlakem rady velmistra templářů Gérarda de Rideforta a Renauda de Châtillon vyrazili na pomoc městu, i přes varování Raimonda z Tripolisu, který preferoval opatrnější taktiku. Tento krok vedl k rozhodující bitvě u Hattínu.

Saladinova armáda byla početná, odhadovaná na asi 40 000 mužů, včetně 12 000 pravidelné těžké jízdy, a byla složena z různých etnických skupin jako Turci, Kurdové, Arabové, mamlúkové a další, s dobře organizovanou těžkou a lehkou jízdou a pěchotou. Velitelé byli Saladin, atabeg Muzaffa ad-Dín Gökböri na levém křídle a Saladinův synovec Taki ad-Dín na pravém křídle. Křižácké síly, asi 18 000–20 000 mužů, tvořili rytíři, řádoví rytíři templáři a johanité, neurození seržanti, pěchota a lehká jízda Turkopolů. Nejvyšším velitelem byl král Guy de Lusignan, de facto velení však měl konetábl Amaury de Lusignan. Křižáci disponovali relikvií Pravého kříže jako zástavou. Saladin plánoval vylákat křižáky z pevného tábora a zničit je v poli, což se mu podařilo lstí a obklíčením u Hattínských rohů.

Křižáci vyrazili 3. července z pevnosti Seforie směrem k Tiberiadě, neustále pronásledováni Saladinovými lučištníky, kteří je ostřelovali a zpomalovali jejich postup. Křižáci se pokusili dostat k vodě u Genezaretského jezera, ale Saladin zablokoval přístup k pramenům u Hattínu. Po půldenním pochodu křižáci rozbili tábor na kopci Hattínské rohy, kde byli obklíčeni a bez vody. Následujícího rána, 4. července, byli křižáci vystaveni útoku muslimských sil, které zapalovaly křoviny a zhoršovaly jejich situaci kouřem a žízní.

Křižáci pod velením Guye de Lusignan a jeho bratra Amauryho podnikli několik útoků proti Saladinovým pozicím, včetně útoku vedeného Raimondem z Tripolisu, který se nakonec probil z obklíčení a unikl. Zbytek křižácké armády byl postupně rozbit a většina pěchoty se vzdala nebo byla zabita. Rytíři bojovali statečně, ale byli vyčerpáni a obklíčeni. Po třech zoufalých nájezdech byli křižáci definitivně poraženi, Guy de Lusignan byl zajat spolu s dalšími významnými barony.

Ztráty křižáků byly katastrofální, většina armády byla zabita nebo zajata. Přes 200 rytířů templářů a johanitů bylo na Saladinův rozkaz popravena, ostatní zajatci byli prodáni do otroctví nebo drženi v zajetí. Ztráty muslimů nejsou spolehlivě doloženy. Přesná čísla nejsou ve zdrojích uvedena.

Bitva u Hattínu znamenala zásadní obrat ve prospěch muslimů v Levantě. Saladin po vítězství rychle dobyl téměř celé Jeruzalémské království, včetně samotného Jeruzaléma, který byl kapitulován 2. října 1187. Z křižáckých držav zůstal jen přístav Tyros a několik hradů. Katastrofa u Hattínu vyvolala v Evropě šok a vedla k vyhlášení třetí křížové výpravy, která začala v roce 1189 a částečně obnovila křesťanskou kontrolu v oblasti. Nicméně křižácké státy zůstaly dlouhodobě oslabené a jejich vojenská moc byla definitivně zlomena až bitvou u La Forbie v roce 1244.