Bitva o Quebec

Bitva na Abrahamových pláních byla rozhodujícím střetem ve francouzsko-indiánské válce, která byla severoamerickou částí sedmileté války. Po ztrátě pevnosti Duquesne v roce 1758 ztratili Francouzi iniciativu v oblasti Velkých jezer a začali se bránit v opevněných městech, zejména v Québecu.

Britský generál Jeffrey Amherst pokračoval v dobytí francouzských pevností, čímž připravil cestu pro přímý útok na Québec. Generál James Wolfe vedl britské síly v tažení na Québec na jaře 1759, podporovaný admirálem Charlesem Saundersem a dalšími veliteli. Britové postupovali po souši i po vodě a začali obléhat Québec, který byl považován za téměř nedobytný díky svým hradbám a baštám.

Francouzský generál Montcalm se připravoval na obranu města a soustředil své síly na opevnění podél řeky svatého Vavřince, zejména na březích a v okolí města, kde očekával útoky britských jednotek.

Britské síly pod velením generála Jamese Wolfa čítaly přibližně 4 426 vojáků, včetně pěších pluků jako Louisbourg Grenadiers, 28th, 43rd, 47th, 58th a 78th Highlanders, podporovaných dvěma 6liberními kanóny. Wolfe měl k dispozici také námořní podporu 49 lodí pod velením admirála Charlese Saunderse.

Francouzské síly pod velením generála Louise-Josepha de Montcalma zahrnovaly asi 2 000 pravidelných vojáků, 600 kanadských vojáků a 1 800 milicí a indiánských spojenců. Francouzi disponovali větším počtem děl než Britové, ale jejich přesný počet není znám. Montcalm rozmístil své jednotky podél opevněných pozic kolem Québecu a očekával útok na Beauport Shore, zatímco Wolfe plánoval překvapivý noční výsadek na méně střeženém místě u L'Anse-au-Foulon.

V noci 12. září 1759 vyrazilo 30 člunů s 1 700 britskými vojáky vedenými plukovníkem Williamem Howem na úzkou písečnou pláž pod skalami tři kilometry od Québecu. Vybraní britští pěšáci vyšplhali po téměř kolmé skalní stěně a překvapili francouzskou stráž ze zálohy, čímž otevřeli cestu pro zbytek armády.

Ráno 13. září stálo na Abrahamových pláních asi 4 500 Britů. Montcalm shromáždil své elitní jednotky a vedl rozsáhlý výpad s více než 4 500 muži. Bitva trvala přibližně sedm hodin, během nichž oba generálové, Wolfe i Montcalm, byli smrtelně raněni.

Britové vytvořili formaci v podobě mělkého podkovovitého tvaru, rozprostřenou přes pláně, zatímco francouzská armáda zaútočila v několika vlnách. Britové využili palbu z mušketů a děl a udrželi své pozice. Francouzi byli nakonec nuceni ustoupit zpět do města.

Po bitvě Montcalm zemřel v noci na následky zranění a Wolfe zemřel přímo na bitevním poli. Britové po kapitulaci Québecu 17. září otevřeli brány a převzali kontrolu nad městem.

Francouzské ztráty byly přibližně 200 padlých a 1 200 raněných. Ztráty britské strany nejsou ve zdrojích spolehlivě doloženy. Oba vrchní velitelé, Wolfe i Montcalm, byli smrtelně raněni během bitvy.

Bitva na Abrahamových pláních znamenala praktický konec francouzské správy v Kanadě, i když francouzské posádky se ještě držely v Montrealu, Detroitu a dalších menších pevnostech. Následná kapitulace Québecu 17. září 1759 otevřela cestu k britské nadvládě v oblasti.

Francouzi se pokusili Québec na jaře 1760 znovu dobýt v bitvě u Sainte-Foy, ale neuspěli. Po porážce v kampani u Montrealu v roce 1760 a následné Pařížské smlouvě v roce 1763 Francie postoupila většinu svých území v severovýchodní Severní Americe Velké Británii.

Úspěch britských sil na Abrahamových pláních a dobytí Québecu se stal klíčovým momentem v historii Kanady a znamenal zásadní posun v rovnováze sil v Severní Americe.