Bitva u Palásí

Od počátku 18. století se Mughalská říše potýkala s vnitřními problémy a decentralizací, což vedlo k nestabilitě a rozvratu. V Bengálsku, spravovaném navábovými, rostlo soupeření mezi Francií a Velkou Británií o vliv. V roce 1756 nastoupil na trůn bengálský naváb Sirádž-ud-Daul, který chtěl upevnit svou moc a nařídil evropským společnostem platit zvláštní poplatky. Britové tento příkaz odmítli, což zvýšilo napětí.

Sirádž-ud-Daul krátce po nástupu zahájil útok na britskou pevnost v Kalkatě, kterou po dvoudenním obléhání dobyl v červnu 1756. Zajatí Britové byli vězněni v tzv. Černé díře, kde mnoho z nich zemřelo, což posloužilo Britům jako záminka k vojenské akci. Britové pod velením Roberta Cliva vyrazili v říjnu 1756 na trestnou výpravu za obnovením kontroly nad Bengálskem.

Clive vedl expediční síly čítající přes 2 500 mužů, z toho 750 Britů, 100 portugalských míšenců a přes 2 000 indických vojáků, podporovaných osmi děly. Jeho protivníkem byla armáda bengálského navába Sirádž-ud-Dauly, která měla asi 35 000 pěšáků, 18 000 jezdců a 50 děl, včetně šesti francouzských polních dělostřelců. Navábova armáda byla oslabená zradou části svých velitelů, zejména Mír Džáfara, který tajně spolupracoval s Clivem. Britové se opevnili v lovecké oboře u Palásí, kde čekali na navábovu armádu.

Po příchodu navábovy armády, která se rozvinula do oblouku kolem britské pozice, zahájilo navábovo dělostřelectvo palbu, která donutila Cliva stáhnout jednotky do mangového hájku. Britská děla však efektivně kosila postupující Bengálce. Prudký déšť umlčel navábova děla, což umožnilo britským dělostřelcům udržet střelný prach a odrazit útok jízdy na pravé křídlo. Mír Madan, velitel navábovy jízdy, byl zabit a jeho vojáci se rozprchli.

Ve čtyři hodiny odpoledne Clive zavelel k frontálnímu útoku, v čele s 350 britskými vojáky a indickými oddíly prorazil střed nepřátelského vojska, které se rozpadlo a začalo ustupovat. Kapitán Eyre Coote mezitím zlikvidoval francouzská děla. Bitva byla do pěti hodin rozhodnuta, naváb Sirádž-ud-Daul utekl z bojiště a později byl zajat a popraven.

Britové utrpěli ztráty okolo 20 padlých a 50 raněných, zatímco na bengálské straně zemřelo přibližně 500 mužů v boji. Odhady počtu zajatců a dalších ztrát se liší, ale tyto údaje jsou doložené zdrojem.

Bitva u Palásí znamenala zásadní obrat v nadvládě nad Indií, kdy Britská Východoindická společnost získala dominantní postavení v Bengálsku a postupně rozšiřovala svůj vliv na celý indický subkontinent. Porážka Francouzů a ztráta jejich pozic v Bengálsku omezily jejich příjmy a vedly k jejich postupné porážce v Indii.

Vítězství Cliva a jeho spojenců umožnilo Britům upevnit kontrolu nad regionem a položilo základy britského impéria v Indii, které se v následujících desetiletích rozrostlo do rozsáhlé koloniální říše.