Starověk a raný středověk
Vojenská historie Indie začíná v období Harappské civilizace, která měla propracované urbanistické a obranné systémy. V období Maurjovské říše (4.–2. století př. n. l.) byla armáda centralizovaná a organizovaná, významnou postavou byl Ašóka, který po dobytí Kalingy přijal buddhismus a prosazoval politiku nenásilí. Guptovská říše (4.–6. století n. l.) byla obdobím vojenské konsolidace a rozvoje, kdy armáda chránila rozlehlé území a podpořila kulturní rozkvět. V raném středověku se Indie rozpadla na menší království, která často vedla mezi sebou boje, a od 10. století začaly pronikat muslimské vojenské síly, což vedlo ke vzniku Dillíského sultanátu.