Bitva u Sempachu

Bitva u Sempachu byla vyvrcholením střetů mezi Rakouským vévodstvím a Starou švýcarskou konfederací, které začaly v roce 1385. Rakousko se snažilo zastavit expanzi a posilování moci Švýcarů, což vedlo k řadě konfliktů a útoků na rakouská území bez formálního vyhlášení války.

Bezprostřední příčinou bitvy byl pakt, který v lednu 1386 uzavřel Lucern s řadou měst pod rakouskou kontrolou, včetně Entlebuchu, Sempachu, Meienbergu, Reichensee a Willisau. Tyto kroky vyvolaly rakouskou vojenskou reakci a eskalaci konfliktu do otevřeného střetu.

Rakouské vojsko vedl vévoda Leopold III., který shromáždil své feudální vazaly ze Švábska, Alsaska a Tyrol, stejně jako vojáky z Burgundska, Milána a dokonce i Anglie. V bitvě se účastnilo mnoho rakouských šlechticů a spojenců Habsburků.

Na straně Staré švýcarské konfederace se účastnily oddíly z Lucernu, Uri, Schwyzu a Unterwaldenu. Bern se bitvy neúčastnil. Švýcarské síly byly na bojišti v menším počtu než rakouské, ale byly lépe přizpůsobeny místním podmínkám a terénu.

Obě armády se střetly 9. července 1386 asi 2 km od Sempachu, přičemž obě byly na pochodu a nebyly v bojovém uspořádání. Švýcaři obsadili zalesněné vyvýšeniny poblíž vesnice Hildisrieden, což jim poskytlo výhodu v terénu nevhodném pro jízdu.

Rakouští rytíři byli nuceni sesednout z koní a kvůli spěchu si museli odstřihnout špičky bot, aby se mohli lépe pohybovat. Hlavní část švýcarské armády se rychle zformovala a zaútočila z boku na rakouské rytíře, kteří se pokusili obklíčit méně početné Švýcary širokým šikem.

Průběh bitvy se obrátil ve prospěch konfederace, přičemž významnou roli sehrálo úmorné vedro, které vyčerpalo těžce obrněné rakouské rytíře, a podcenění švýcarských sil ze strany rakouské šlechty. Tradiční švýcarská historiografie od 16. století připisuje obrat v bitvě hrdinskému činu Arnolda von Winkelrieda, který se údajně vrhl na kopí Rakušanů a umožnil průlom švýcarských řad.

Švýcaři nakonec prorazili rakouské linie a zcela rozprášili nepřátelskou armádu. V bitvě padl vévoda Leopold III. a s ním mnoho šlechticů a rytířů, včetně několika členů významných rodin.

Zdroje uvádějí, že v bitvě zahynul rakouský vévoda Leopold III. a četní rakouští šlechtici a spojenci Habsburků. Přesné počty padlých na obou stranách nejsou spolehlivě doloženy.

Vítězství u Sempachu pomohlo proměnit volně spojenou Švýcarskou konfederaci v jednotnější celek a je považováno za klíčový moment v růstu Švýcarska jako významné středoevropské mocnosti. Rakouská kontrola nad územími nalevo od Rýna se v následujících letech po bitvě zhroutila, což umožnilo konfederaci, zejména Lucernu a Bernu, rozšířit svá území.

Po bitvě bylo 12. října dohodnuto příměří a následovala mírová dohoda platná jeden rok od 14. ledna 1387. Nová mírová dohoda mezi konfederací a Rakouskem byla uzavřena 1. dubna 1389 s platností na sedm let a v roce 1394 prodloužena na 20 let. Bitva se stala symbolem švýcarské národní identity a byla často připomínána v pozdější švýcarské historiografii a kultuře.