Bitva u Talasu

V 7. století ovládaly oázy na Hedvábné stezce v centrální Asii Türgešové, jejichž konfederace se však rozpadla. Tchangská Čína pod vládou císařovny Wu získala kontrolu nad Tarimskou pánví a oázy se staly zdrojem příjmů. Umayyadský chalífát začal expandovat na východ a dobyl města jako Buchara a Samarkand, čímž se dostal do konfliktu s Tchangskou říší. Türgešský chán Suluk se snažil sjednotit své kmeny a opakovaně napadal území pod kontrolou Umayyadů a Tchangů.

V roce 747 generál Gao Xianzhi upevnil čínskou kontrolu nad Gilgitem, zatímco Abbasovský generál Abu Muslim vedl revoluci a v roce 750 svrhl Umayyady. Abbasovský chalífát se tak stal novou mocností v regionu. V této době Tchangská říše najala karlucké žoldnéře, kteří byli významnými výrobci železných zbraní a obchodníky, aby posílili své síly v oblasti Fergany. Konflikt mezi Abbasidy a Tchangy o kontrolu nad Transoxanií a Hedvábnou stezkou vyvrcholil bitvou u řeky Talas v roce 751.

Na straně Abbásovského chalífátu bojovala armáda pod velením Ziyada ibn Saliha, která zahrnovala také tibetské spojence a pravděpodobně karlucké jednotky, jejichž loajalita je předmětem diskuzí. Čínskou stranu vedl generál Gao Xianzhi, který disponoval armádou složenou z vojáků Tchangské říše a karluckých žoldnéřů, kteří tvořili až dvě třetiny jeho sil. Čínské síly měly za cíl udržet kontrolu nad strategickými oblastmi Transoxanie a Hedvábné stezky, zatímco Abbásovci usilovali o rozšíření svého vlivu na východ.

Bitva začala u řeky Talas, kde se v červenci 751 střetly armády obou stran. Arabská předvoj zaujala obranné pozice s využitím příkopů a těsné formace štítů a kopí. Po dobu pěti dnů se obě armády střetávaly v taktických střetech, přičemž čínští lučištníci a kušisté měli výhodu přesnosti a dostřelu. Boje probíhaly ve formě štítových zdí s podporou střelců a občasnými jízdními útoky.

Na pátý den bitvy však karlucké jednotky, které tvořily většinu čínské armády, přešly na stranu Abbásovců a zaútočily na čínské vojsko zezadu. Tím byla čínská armáda obklíčena a donucena ustoupit. Generál Gao Xianzhi se s částí svých vojáků stáhl do hor Tian Shan, kde čelil útoku bývalých spojenců z Fergany. Díky zásahu svého zástupce Li Siye se mu podařilo uniknout s menším počtem přeživších, zatímco většina vojáků padla do zajetí nebo byla zabita.

Údaje o ztrátách se liší. Čínské prameny uvádějí až 20 000 až 30 000 mrtvých, zatímco arabské zdroje hovoří o 45 000 až 50 000 padlých a 20 000 až 25 000 zajatých Číňanech. Přesné počty nejsou spolehlivě doloženy a liší se podle zdrojů.

Bitva u Talasu znamenala konec čínského vlivu v Transoxanii a zastavila západní expanzi Tchangské říše. Abbasovský chalífát upevnil svou kontrolu nad regionem a Hedvábnou stezkou, což vedlo k trvalému kulturnímu a politickému ovlivnění oblasti islámskou civilizací. Významný je také přenos technologie výroby papíru z Číny do islámského světa, který se díky zajatým čínským řemeslníkům rozšířil do Samarkandu a později do Bagdádu.

Navzdory porážce si Tchangská říše udržela určitou kontrolu nad východními částmi Střední Asie a udržovala diplomatické styky s Abbasidy. Po bitvě došlo k rozdělení a oslabení turkických kmenů, které se buď přidaly k Arabům, nebo se izolovaly. Bitva také znamenala konec vojenské spolupráce mezi Tchangy a východními Turky a přesměrování turkické orientace směrem na západ a islám.