Bitva na Jarmúku
Rozhodné arabské vítězství, jež otevřelo dobytí Levanty.
Rozhodné arabské vítězství, jež otevřelo dobytí Levanty.
- Kdy
- 20. srpna 636
- Počet vojáků
- Rašídský chalífát: ~60 000–70 000 mužů (odhad), případně 15 000–20 000 (moderní odhad) · Byzantská říše: ~36 000–40 000 mužů (odhad), pravděpodobně kolem 36 000
- Celkové ztráty
- Rašídský chalífát: skutečné vyhlazení byzantského vojska, tisíce padlých včetně mnoha dezertérů
Pozadí
Po zavraždění byzantského císaře Maurikia roku 602 nastal v říši vnitřní rozklad a povstání, která potlačil nový císař Herakleios, jenž vládl od roku 610 a provedl správní reformy. Po dlouhých válkách s Perskou říší, které skončily porážkou Peršanů a navrácením ztracených provincií Byzancí, začal na Arabském poloostrově prorok Mohamed kázat islám, který sjednotil arabské kmeny. Po Mohamedově smrti vznikl Rášidský chalifát, který zahájil expanzi do Sýrie, Palestiny a Mezopotámie.
Byzantské vojenské posádky v nedávno navrácených provinciích nebyly schopny účinného odporu proti arabským nájezdům. Po počátečních porážkách byl do Sýrie vyslán generál Theodoros Trithyrios s velkým vojskem, ale arménské a křesťanské arabské jednotky byly nespolehlivé a odmítaly bojovat proti svým příbuzným. Arabský vojevůdce Chálid ibn al-Valíd vedl muslimské síly a po sérii střetů se obě armády nakonec setkaly u řeky Jarmúk, kde došlo k rozhodující bitvě.
Síly a velitelé
Byzantská armáda byla složena z různých etnických skupin včetně Slovanů, Franků, Arménů, křesťanských Arabů a dalších, a byla rozdělena do pěti armád pod velením Theodora Trithyriose a arménského generála Vahana, který měl pod svým velením arménskou armádu. Křesťanští Arabové a Arméni však byli nespolehliví a docházelo k dezercím. Muslimská armáda byla pod velením Chálida ibn al-Valída, který reorganizoval vojsko do 36 pěších a 4 jezdeckých pluků, s elitní jízdou v záloze. Muslimové se soustředili na obrannou formaci a využívali taktiku stahování a konsolidace sil, aby čelili početně silnějším Byzancům.
Průběh bitvy
Po čtyři měsíce byli Arabové drženi v kotlině u Jarmúku, kde pomalu pronikali v menších skupinách a narušovali zásobování Byzanců. Morálka byzantského vojska klesala, Arméni odmítali poslouchat velení a docházelo k dezercím. Dne 20. srpna 636 využil Chálid písečnou bouři k útoku, kdy byli Byzantinci zaskočeni a jejich jednotky byly dezorganizované.
Při první srážce dezertovali křesťanští Arabové z byzantských řad a někteří se přidali k útočníkům. Arabští bojovníci byli podporováni i svými manželkami, které povzbuzovaly muže k boji. Byzantské jednotky, zvyklé na boj pod velením a standarty, neměly šanci proti beduínským jezdcům, kteří bojovali individuálně.
Byzantinci se dali na útěk, ale Arabové obsadili jediný most přes Vádí al-Rukkád a odřízli ústup, což vedlo k masovému vyvraždění prchajících vojáků. Velitelé Theodor a Vahan padli v bitvě a ústup nebyl organizován, což znamenalo praktické vyhlazení byzantského vojska.
Výzbroj a technika v bitvě
- Helmy a zbroj muslimských vojáků — Používaly se zdobené helmy, kovové košile a kožené brnění, s dlouhými kopími a krátkými meči.
- Zbraně byzantské jízdy — Dlouhé meče (spathion), lehké dřevěné kopí (kontarion) a luky s šípy.
- Byzantská pěchota — Krátké meče, kopí, štíty a těžké brnění včetně hauberků a přileb.
- Obranné formace — Byzantská pěchota používala testudo – formaci s těsným seskupením a štíty kryjícími vojáky ze všech stran.
- Arabští střelci — Používali luky o délce asi 2 metry s dosahem až 150 metrů, účinné proti lehké jízdě.
Klíčové fáze
- Dlouhé obléhání a manévryArabové byli čtyři měsíce drženi v kotlině u Jarmúku, kde narušovali zásobování Byzanců a čekali na vhodný okamžik.
- Písečná bouře a útok20. srpna 636 využil Chálid písečnou bouři k překvapivému útoku na byzantské vojsko.
- Dezertace křesťanských ArabůPři prvním střetu dezertovala část křesťanských Arabů z byzantských řad a přidala se k Arabům muslimským.
- Rozpad byzantského vojska a útěkByzantinci se dali na útěk, ale byli odříznuti na jediném mostě a tisíce jich zahynuly v korytě řeky.
Ztráty
Přesná čísla ztrát nejsou spolehlivě doložena. Byzantské vojsko utrpělo těžké ztráty, které lze označit za vyhlazení, tisíce padlých a dezertérů zahynulo, zatímco ztráty muslimů nejsou přesně známy. Odhady počtů vojáků a ztrát se liší a nejsou jednotné.
Důsledky a význam
Vítězství muslimů v bitvě u Jarmúku znamenalo definitivní konec byzantské vlády v Sýrii, Palestině a Egyptě. Toto vítězství umožnilo rychlý rozmach islámské expanze na Středním východě a rozšíření islámu v dříve křesťanských oblastech.
Bitva také upevnila postavení Chálida ibn al-Valída jako jednoho z největších vojenských velitelů a byla klíčovým momentem první vlny muslimských dobyvatelských tažení po smrti proroka Mohameda. Byzantská říše se již nedokázala efektivně vzchopit a ztracené území již neobnovila.
Zajímavosti
- Bitva u Jarmúku je považována za jednu z nejrozhodnějších bitev v dějinách vojenského umění.
- Chálid ibn al-Valíd je považován za jednoho z největších taktiků a jezdeckých velitelů historie díky svému velení v této bitvě.
- Během bitvy bojovaly i manželky arabských bojovníků, které povzbuzovaly své muže k boji.
- Byzantské jednotky používaly řetězy k propojení pěších vojáků jako symbol neústupnosti a obrany proti průlomům.
- Písečná bouře sehrála klíčovou roli při překvapení a porážce byzantského vojska.
Časté otázky
Kdy a kde se bitva u Jarmúku odehrála?
Bitva se odehrála 20. srpna 636 u řeky Jarmúk, na hranicích dnešní Sýrie, Jordánska a Izraele.
Kdo vedl armády v bitvě u Jarmúku?
Byzantské vojsko vedl generál Theodoros Trithyrius a arménský generál Vahan, muslimské vojsko vedl Chálid ibn al-Valíd.
Jaký byl výsledek bitvy u Jarmúku?
Rozhodné vítězství muslimských Arabů, které znamenalo konec byzantské vlády v Sýrii.
Jaké byly hlavní příčiny bitvy u Jarmúku?
Expanze Rášidského chalifátu do byzantských provincií a snaha Byzance obnovit ztracená území.