Bitva u Mardž Dábiku

Bitva u Marj Dabiq byla rozhodujícím střetem v rámci války mezi Osmanskou říší a Mamlúckým sultanátem v letech 1516–1517. Konflikt vypukl v důsledku soupeření o kontrolu nad klíčovými oblastmi Blízkého východu, zejména Sýrie a Egypta, a také kvůli dlouhodobému napětí ohledně vlivu v pohraničních státech, jako byl Dulkadirský bejlik.

Před samotnou bitvou probíhala diplomatická jednání, během nichž osmanský sultán Selim I. nejprve nabídl mírové návrhy, které však byly pouze zástěrkou pro přípravu vojenského tažení. Mamlúcký sultán Al-Ašraf Kansu al-Ghawri mezitím shromáždil armádu a vyrazil z Káhiry na sever, aby čelil osmanské hrozbě.

Mamlúckou armádu vedl sultán Al-Ašraf Kansu al-Ghawri, který na jaře 1516 vyrazil z Káhiry s velkou silou, včetně 5 000 svých vlastních královských mamlúků, patnácti vysokých emirů a dalších oddílů, k nimž se během pochodu připojily syrské a beduínské kontingenty. V jeho doprovodu byli také vysocí státní úředníci, abbásovský chalífa Al-Mutavakkil III., šejkové, lékaři a další dvorní osoby.

Osmanské síly vedl sultán Selim I., jehož armáda byla dobře organizovaná a připravená na střetnutí. Mezi účastníky bitvy byli podle Wikidat také Krymský chanát, Dulkadirský bejlik a Adanský bejlik, avšak konkrétní počty vojáků ani podrobnosti o jejich nasazení zdroj neuvádí.

Mamlúcká armáda dorazila 20. srpna 1516 na planinu Marj Dabiq, kde rozbila tábor a připravila se na střet s osmanskými vojsky. Podle dobových pramenů stál sultán al-Ghawri ve středu sestavy, pravé křídlo vedl guvernér Damašku Sibay a levé křídlo guvernér Aleppa Khai'r Bey.

Bitvu zahájil maršál Sûdûn Adjami, následovaný Sibayem, kteří vedli zkušené mamlúcké jednotky do útoku. V prvních hodinách se jim podařilo zabít několik tisíc tureckých vojáků a získat několik kusů dělostřelectva i zajmout střelce. Tato počáteční výhoda však byla ztracena po smrti Sûdûna Adjamiho a Sibaye, což vyvolalo paniku na pravém křídle mamlúcké armády.

V kritickém okamžiku Khai'r Bey, velitel levého křídla, nařídil ústup, což bylo vnímáno jako akt zrady. Následně se rozšířila zpráva o smrti sultána al-Ghawriho, což vedlo k úplnému rozkladu mamlúckých sil. Podle různých verzí mohl být sultán zabit v boji, zemřít na zdravotní komplikace nebo být popraven.

Konkrétní počty ztrát na obou stranách nejsou ve zdroji uvedeny. Podle popisu došlo v prvních hodinách bitvy ke ztrátám několika tisíc tureckých vojáků, ale celkové ztráty nejsou spolehlivě doloženy.

Po vítězství u Marj Dabiq vstoupil Selim I. slavnostně do Aleppa, kde byl obyvatelstvem vítán jako osvoboditel od mamlúckého útlaku. Následně pokračoval do Damašku, kde se odpor zbytků mamlúckých sil rychle rozpadl a město se bez většího odporu vzdalo.

Bitva znamenala zásadní zlom v dějinách Blízkého východu – otevřela cestu k osmanskému dobytí Egypta a vedla k zániku Mamlúckého sultanátu. Osmanská říše tím získala kontrolu nad rozsáhlými oblastmi Sýrie a Egypta, což výrazně posílilo její postavení v regionu.