Bitva u Marignana
Konec pověsti neporazitelných švýcarských pikanýrů.
Konec pověsti neporazitelných švýcarských pikanýrů.
- Kdy
- 13.–14. září 1515
- Počet vojáků (odhad)
- —Francie ≈ 22 000Švýcarští žoldnéři
Francie: Francouzská armáda včetně německých lansquenetů a benátských spojenců · Švýcarští žoldnéři: Švýcarská konfederace, přibližně 22 000 mužů, převážně pěchota s kopími
Pozadí
Kampaň u Marignana navázala na několik let švýcarských úspěchů, během nichž francouzské pozice v severní Itálii výrazně oslábly. Švýcaři po vítězství v bitvě u Novary (1513) ovládli Milán a dosadili na vévodský trůn Maxmiliána Sforzu, čímž se Milán stal švýcarským protektorátem.
Francouzský král František I. podnikl náročný alpský přesun, při němž přepravil 72 těžkých děl přes dosud neznámou cestu Col d'Argentière. Před bitvou francouzské síly překvapily a zajaly papežského velitele Prospera Colonnu, což otřáslo spojenci a vedlo k jednáním o míru. Přestože byla uzavřena dohoda o navrácení Milána Francii, část švýcarských vojsk odmítla příměří a vyrazila do boje.
Síly a velitelé
Francouzská armáda byla rozdělena do tří divizí: předvoj pod velením vévody Bourbonského a maršála Trivulzia, hlavní síly vedené králem Františkem I. s 6 000 lansquenety z Nizozemska (Černá banda) a zadní hlídka pod vévodou Alençonem. Francouzi disponovali kombinací kopiníků, arkebuzýrů, křížovníků, dělostřelectvem a jízdou.
Švýcarská armáda čítala asi 22 000 mužů, převážně pěchoty s kopími, s minimálním počtem děl a bez jízdy. Velitelé švýcarských jednotek byli rozděleni a část z nich se rozhodla bojovat proti dohodě, což vedlo k nedisciplinovanému velení.
Průběh bitvy
Bitva začala útokem švýcarské předvojové skupiny na francouzské dělo uprostřed formace, který byl zpočátku úspěšný a vedl k dobytí několika děl. Francouzská jízda pod velením Bourbonského však zaútočila na švýcarský bok a donutila je ustoupit, přičemž sama utrpěla těžké ztráty.
Soumrak a tma přinesly zmatek, během něhož se střídavě dařilo oběma stranám. Král František I. vedl osobně několik jízdeckých útoků, často s Chevalierem Bayardem, a boj byl velmi krvavý. Některé švýcarské jednotky během noci opustily bojiště.
Druhý den ráno švýcarská pěchota znovu zaútočila na francouzské dělo, které bylo však lépe připraveno a masivní palbou zpomalilo postup. Francouzská jízda opět donutila Švýcary ustoupit. Útok na levé křídlo Alençonových jednotek byl rovněž odražen.
Příchod benátských posil pod Bartolomeem d'Alvianem rozhodl bitvu ve prospěch Francouzů, kteří donutili Švýcary k ústupu v disciplinované formaci velkého čtverce.
Výzbroj a technika v bitvě
- Kopí (pikové zbraně) — Hlavní zbraň švýcarské pěchoty, tvořící husté formace.
- Dělostřelectvo — Francouzské dělo bylo rozmístěno v půlměsíci a hrálo klíčovou roli v obraně proti švýcarským útokům.
- Arkebusy — Používány francouzskými jednotkami k podpoře pěchoty a ochraně děl.
- Křížové kušeDetail → — Nasazeny francouzskými střelci, chráněné zemními valy a štíty.
- Jízda (kavalérie) — Francouzská jízda vedena králem a dalšími veliteli prováděla rozhodující protiútoky.
Klíčové fáze
- Překvapivý útok švýcarské předvojeŠvýcaři zaútočili na francouzské dělo s cílem jej rychle obsadit a použít proti nepříteli.
- Francouzský protiútok jízdyJízda Bourbonského zaútočila na švýcarský bok a donutila je ustoupit, přičemž sama utrpěla ztráty.
- Noční boj a zmatekSoumrak a tma přinesly zmatek, během něhož se střídavě dařilo oběma stranám a část Švýcarů opustila bojiště.
- Druhý den a příchod benátských posilŠvýcaři znovu zaútočili, ale byli zastaveni palbou děl a francouzskými protiútoky, přičemž benátské jednotky rozhodly bitvu.
Ztráty
Konkrétní čísla ztrát nejsou ve zdroji uvedena, ačkoli je zmíněno, že francouzští velitelé utrpěli mnoho raněných a padlých, například princ Tallemont zemřel se 62 ranami. Odhady ztrát se liší a nejsou spolehlivě doloženy.
Důsledky a význam
Francouzské vítězství znamenalo zisk Milána a strategického hradu Castello Sforzesco, kde se Maxmilián Sforza a švýcarští žoldnéři vzdali po minování základů. Maxmilián odešel do exilu s finanční odměnou.
Švýcaři si udrželi kontrolu nad částí horní Lombardie, ale vzdali se svých ambicí v Miláně a nikdy více nebojovali proti Francii či Milánu. Po bitvě následovala smlouva z Fribourgu (1516), tzv. "Věčný mír", která ukončila švýcarské nároky na Milán a zavedla obchodní výsady.
Tato smlouva znamenala dlouhodobé přátelství mezi Švýcarskem a Francií, přetrvávající až do francouzských revolučních válek, a vedla k pravidelnému nasazení švýcarských žoldnéřů ve francouzské armádě.
Zajímavosti
- Král František I. si nechal na památku bitvy razit medaili s nápisem „Přemohl jsem ty, které porazil jen Caesar“.
- František I. požádal o pasování na rytíře přímo na bojišti od Chevaliera Bayarda.
- Leonardo da Vinci byl přítomen u bitvy a po ní doprovázel Františka I. do Francie, kde mu byla udělena renta a sídlo Clos Lucé.
- Huldrych Zwingli, pozdější vůdce švýcarské reformace, byl v době bitvy patronem církve v Glarusu a podporoval papežskou stranu.
- Bitva byla označena jako „bitva obrů“ a veterán Gian Giacomo Trivulzio ji považoval za největší v jeho životě.
Časté otázky
Kdy a kde se bitva odehrála?
Bitva u Marignana proběhla 13.–14. září 1515 u dnešního Melegnana, 16 km jihovýchodně od Milána.
Kdo bojoval v bitvě u Marignana?
Na jedné straně stála francouzská armáda včetně německých lansquenetů a benátských spojenců, na druhé straně švýcarská konfederace.
Jaký byl výsledek bitvy?
Francouzi pod vedením krále Františka I. zvítězili rozhodujícím způsobem.
Jaký význam měla bitva pro Švýcarsko?
Bitva ukončila švýcarské ambice v Miláně a vedla k uzavření "Věčného míru" s Francií, po němž Švýcarsko již nevedlo války proti Francii či Milánu.