Bitva u Montaperti

Bitva u Montaperti byla součástí dlouhodobého konfliktu mezi guelfy a ghibelliny, dvěma soupeřícími frakcemi v severní a střední Itálii, které se v 12. a 13. století střídaly v podpoře papežství (guelfové) a Svaté říše římské (ghibellini). Ve Florencii měli v polovině 13. století převahu guelfové, zatímco Siena byla pod kontrolou ghibellinů.

Napětí mezi oběma městy vyvrcholilo poté, co florentští guelfové v roce 1258 vyhnali z města poslední významné ghibelliny a následně zavraždili Tesauro Becchariu, opata z Vallombrosy, obviněného z podpory návratu ghibellinů. V roce 1260 se Florencie rozhodla vojensky zasáhnout proti Sieně a shromáždila rozsáhlou armádu s podporou dalších toskánských měst.

Florentská armáda, tvořená guelfy a jejich spojenci z měst jako Bologna, Prato, Lucca, Orvieto, San Gimignano, San Miniato, Volterra a Colle Val d'Elsa, čítala přibližně 35 000 mužů a byla vedena dvanácti generály. Sienští ghibellini požádali o pomoc Manfreda Sicilského, který jim poskytl oddíl německých žoldnéřů-těžkých jezdců, a podporu získali také od Pisy a Cortony.

Sienští ghibellini byli vedeni Farinatou degli Uberti, exulantem z Florencie. I přes posily čítala jejich armáda méně než 20 000 mužů. Ghibellinské síly byly rozděleny do čtyř divizí, z nichž každá měla specifické úkoly a velitele, včetně německých rytířů, sieneských pěšáků a jezdců, a zvláštního oddílu určeného k ochraně sieneského carroccia.

Před bitvou se ghibellini uchýlili k psychologické válce – třikrát obešli kopec Ropole v plné zbroji a měnili přitom uniformy, aby vzbudili dojem mnohem větší armády. Zároveň prováděli noční přepady florentského tábora, což vedlo florentské velení k opatrnosti a rozhodnutí ke strategickému ústupu.

Bitva začala 4. září 1260 kolem 10. hodiny dopolední, když němečtí rytíři pod velením hraběte Giordana d'Agliano zaútočili na pravé křídlo guelfů a donutili je k ústupu. Následně se do boje zapojili toskánští rytíři a pěchota, přičemž florentská převaha v počtech začala postupně převládat.

Zlom nastal kolem 15. hodiny, kdy čtvrtá divize ghibellinů pod vedením Niccolòa da Bigozzi stabilizovala situaci. V téže době došlo ke zradě některých florentských rytířů, včetně Boccy degli Abatiho, který napadl nosiče florentské standarty a přispěl k rozkladu guelfských řad.

Kolem 18. hodiny zahájil hrabě Arras s německými rytíři přepad z úkrytu a zabil florentského velitele, což vedlo k úplnému rozkladu florentské armády. Většina florentské jízdy byla zničena, tábor vypleněn a carroccio zajato.

Podle anglické Wikipedie padlo na straně guelfů více než 10 000 mužů, 4 000 bylo pohřešováno a 15 000 zajato; celkové ztráty tak dosáhly až 29 000 mužů. Ghibellinské ztráty činily asi 600 padlých. Česká Wikipedie konkrétní čísla neuvádí.

Vítězství sieneských ghibellinů znamenalo těžkou ránu pro moc Florencie, která byla dočasně oslabena a v níž se na krátkou dobu dostali k moci ghibellini. Bitva u Montaperti je považována za jednu z nejkrvavějších střetnutí středověké Itálie a její důsledky ovlivnily politickou mapu Toskánska na několik let.

Bitva se stala významným symbolem v italské kultuře a historii, připomínaným řadou památníků i v literatuře, například v Dantově Božské komedii, kde je zrádce Bocca degli Abati za svůj čin umístěn do devátého kruhu pekla. Význam bitvy přesáhl samotný vojenský střet a stal se součástí kolektivní paměti regionu.