Bitva u Rivoli

Bitva u Rivoli se odehrála v rámci první koaliční války, kdy Francie bojovala proti koalici evropských mocností včetně Rakouska. V italské kampani roku 1796–1797 se francouzská armáda snažila upevnit svou kontrolu nad severní Itálií a obléhala rakouskou pevnost Mantovu. Rakouská armáda pod velením generála Józsefa Alvincziho podnikla čtvrtý a poslední pokus o průlom a vysvobození Mantovy, což vedlo k rozhodující bitvě u Rivoli.

Napoleon Bonaparte, i přes početní nevýhodu, využil výhodné terénní pozice a své dělostřelectvo a jezdectvo, aby odrazil rakouský útok. Bitva byla klíčovým momentem italské kampaně a významně ovlivnila další průběh války mezi Francií a Rakouskem.

Francouzskou armádu tvořilo přibližně 10 000 mužů pod velením generála Napoleona Bonaparta, kteří byli rozmístěni na vyvýšeném místě u Rivoli. Rakouská armáda, vedená generálem Józsefem Alvinczim, čítala asi 27 000 vojáků, rozdělených do pěti kolón, které měly za úkol prolomit francouzskou obranu a osvobodit Mantovu. Alvinczi plánoval překvapit a přemoci francouzské síly koncentrováním svých jednotek, zatímco Bonaparte čekal na příchod posil, zejména divize André Massény, aby podpořil obranu.

Bitva začala útokem rakouských jednotek na francouzské pozice 14. ledna 1797. Rakušané zaútočili v několika kolónách, přičemž hlavní síly směřovaly proti střední a pravé části francouzské linie. Francouzské levé křídlo začalo slábnout a hrozilo obklíčení. Bonaparte proto nařídil protiútok, který vedl Masséna s podporou Lasallovy jízdy, což způsobilo zmatek v rakouských řadách.

V průběhu bitvy dorazily francouzské posily a zahájily útok na rakouské kolóny, které se pokoušely obklíčit Francouze. Masivní dělostřelecká palba a jízda pod velením Lasalla a Leclerca rozbily rakouské útoky. Rakouské jednotky začaly prchat a v chaosu se řítily do rokle, což vedlo k rozkladu jejich armády. Ve 13 hodin se pilíř rakouské armády rozpadl a Francouzi zvítězili.

Francouzské ztráty činily přibližně 3 200 mrtvých a raněných a 1 000 zajatých, zatímco rakouské ztráty byly asi 4 000 mrtvých a raněných a 8 000 zajatých včetně 40 děl. Celkové ztráty rakouské armády tak přesáhly dvě třetiny jejího počtu. Některé zdroje uvádějí i vyšší odhady, například až 14 000 rakouských ztrát a 5 000 francouzských, avšak tyto údaje nejsou jednotné.

Díky vítězství u Rivoli získali Francouzi kontrolu nad Mantovou, která se v únoru 1797 vzdala s 16 000 muži. Tento úspěch otevřel Napoleonovi cestu na Vídeň a znamenal konec rakouské přítomnosti v severní Itálii. Po bitvě byla rakouská armáda v Itálii prakticky zničena a Rakousko bylo nuceno zahájit mírová jednání.

Následně Napoleon pokračoval v tažení do srdce Rakouska a zároveň vyjednával s papežským státem, který po pádu Mantovy uzavřel příměří. Bitva u Rivoli tak představovala klíčový moment v italské kampani a upevnila reputaci Napoleona Bonaparta jako schopného vojenského velitele.