Bitva u Marenga

Bitva u Marenga byla součástí války druhé koalice (1798–1801), kdy proti Francii stála koalice tvořená hlavně Rakouskem, Ruskem a Velkou Británií. Rakouská armáda pod velením generála Melase byla úspěšná v severní Itálii, obsadila Milán a zrušila Cisalpinskou republiku, loutkový stát založený Napoleonem.

Napoleon, po neúspěšném tažení v Egyptě a návratu do Francie, se stal Prvním konzulem a zahájil tažení do Itálie s cílem zvrátit situaci. Přechodem Alp Velkým svatým Bernardem v květnu 1800 se dostal do Itálie, kde začal postupovat proti rakouským silám, které se soustředily kolem Alessandrie. Obléhání Janova rakouskými jednotkami podstatně oslabilo francouzskou Italskou armádu, ale Napoleonova Záložní armáda postupovala rychle a překvapila Rakušany.

Rakouská armáda čítala asi 30 000 mužů s 100 děly, rozdělených do tří sborů pod velením generála Melase, s oddíly Ott, O'Reilly a dalšími. Francouzská armáda měla na začátku bitvy asi 22 000 mužů s 15 děly, posílených příchodem 6 000 mužů pod velením generála Desaixe. Francouzi byli rozptýleni kvůli dezinformacím a Napoleon rozeslal části armády na sever a jih, zatímco hlavní síly pod generálem Berthierem držely pozice u Marenga.

Velitelé na francouzské straně byli Napoleon Bonaparte, generál Louis Alexandre Berthier, generál Jean Lannes a generál François Étienne de Kellermann, na rakouské straně generál Michael von Melas, Feldmarschallleutnant Peter Ott a další. Rakouský plán počítal s průlomem směrem na východ a obklíčením francouzských sil, zatímco Francouzi se snažili udržet pozice a čekali na posily.

Bitva začala ráno 14. června 1800, kdy rakouské jednotky překročily řeku Bormida a zaútočily na francouzské pozice u Marenga. První rakouské útoky přes potok Fontanone byly francouzsky odraženy, ale postupně se rakouské síly dostaly přes potok a donutily Francouze ustoupit.

Francouzská pravá křídla pod vedením generála Lannese byla ohrožena útokem rakouského generála Otta, který obsadil vesnici Castel Ceriolo a ohrožoval francouzský pravý bok. Rakouské jednotky pod velením Melase obnovily hlavní útok a donutily francouzskou armádu k ústupu, přičemž rakouská jízda obsadila farmu Marengo.

Napoleon dorazil s rezervami a snažil se zastavit rakouský postup, ale francouzské jednotky začaly ustupovat směrem k San Giuliano Vecchio. V kritickém okamžiku dorazil generál Desaix s 6 000 muži a devíti děly, což stabilizovalo francouzskou pozici. Po krátké přestávce následoval překvapivý protiútok francouzské jízdy pod velením Kellermanna, který rozprášil rakouské pronásledovatele a donutil je k ústupu do Alessandrie.

Rakouské ztráty jsou odhadovány na přibližně 14 000 mrtvých, raněných a zajatých. Francouzské ztráty byly výrazně nižší, ale zahrnovaly i smrt generála Desaixe. Přesná čísla francouzských ztrát nejsou ve zdrojích spolehlivě doložena.

Bitva u Marenga znamenala rozhodující vítězství Francouzů v italské fázi války druhé koalice. Vyhnání rakouských sil z Itálie upevnilo Napoleonovu pozici Prvního konzula ve Francii po jeho listopadovém převratu v roce 1799.

Vítězství u Marenga vedlo k uzavření dočasného příměří, které se na začátku roku 1801 rozšířilo v mír v Lunéville, čímž byla potvrzena francouzská nadvláda v severní Itálii. Bitva se stala symbolem Napoleonovy vojenské geniality a byla využita v propagandě k upevnění jeho moci.