Bitva u Vuelta de Obligado

V 30. a 40. letech 19. století byly vztahy mezi britskou a francouzskou vládou a vedením argentinské konfederace pod Juanem Manuelem de Rosasem napjaté kvůli jeho ekonomické politice a snahám o kontrolu vnitrozemských řek. Rosas požadoval, aby veškerý obchod procházel přes celnici v Buenos Aires, což omezovalo přímý přístup evropských mocností k vnitrozemským provinciím jako Santa Fe, Entre Ríos a Corrientes.

S rozvojem parních lodí se britské a francouzské námořnictvo rozhodlo porušit argentinské zákazy a vplout po řece Paraná proti vůli Rosase, což vedlo k vyhrocení konfliktu a nakonec k bitvě u Vuelta de Obligado.

Anglo-francouzská eskadra čítala 11 válečných lodí, včetně tří parníků (HMS Firebrand, HMS Gorgon a francouzský Fulton), vybavených rychlopalnými děly a raketami Congreve. Velitelé byli britští kapitáni Charles Hotham, James Hope a další, a francouzští kapitáni François Thomas Tréhouart a další. Argentinské síly pod velením generála Lucia Norberta Mansilly, švagra Rosase, rozmístily na pravém břehu řeky čtyři baterie s 30 děly a asi 2 000 muži, včetně 160 gaučů, a vytvořily řetězovou bariéru z 24 lodí přes řeku, aby zabránily průchodu eskadry.

Bitva začala za úsvitu intenzivní palbou a odpálením raket na argentinské baterie, které měly méně přesná a pomaleji nabíjená děla. Argentinské síly utrpěly značné ztráty, včetně 150 mrtvých a 90 raněných, a ztratily mnoho lodí a barží, které držely řetězy přes řeku. Francouzský parník Fulton prorazil řetězovou bariéru a spojenecké jednotky obsadily argentinské baterie, získávajíc 21 děl.

Současně asi 40 km severně držela argentinská flotila kontrolu nad vedlejším ramenem řeky Paraná, kde také nasadila řetězovou bariéru. Po zprávě o výsledku bitvy byla argentinská loď Chacabuco potopena a zbytek flotily se stáhl do přístavu Victoria.

I přes vítězství spojenců utrpěla jejich eskadra vážná poškození, která je donutila zůstat na místě 40 dní k opravám. Pouze asi polovina obchodních lodí pokračovala v plavbě po řece, ostatní se vrátily zpět do Montevidea.

Argentinské ztráty činily 150 mrtvých a 90 raněných, ztráty lodí a barží byly značné, včetně potopení několika plavidel a zničení řetězové bariéry. Spojenecké ztráty byly 28 mrtvých a 95 raněných, přičemž jejich lodě utrpěly vážná poškození, která je na místě opravovala 40 dní.

Bitva sice znamenala taktické vítězství anglo-francouzské eskadry, ale vysoké ztráty a poškození lodí učinily další pokusy o průnik po argentinských řekách příliš nákladnými. Nakonec Británie a Francie uznaly argentinskou suverenitu nad řekami Paraná a Uruguay a respektovaly právo Argentiny regulovat přístup k nim.

Tento konflikt byl ukončen smlouvami Arana-Southern (1847) a Arana-Lepredour (1848), které potvrdily vnitřní povahu plavby po těchto řekách pod argentinskými zákony. Bitva u Vuelta de Obligado se stala symbolem národní suverenity a je v Argentině připomínána jako Den národní suverenity.